Kalamita

Kalamita začíná jako ironická komedie, postupně se však přidává hořkost a konec se už nese skoro v psychologickém dramatu; každopádně celý film je prostoupen satirickým podtónem. Humor, přestože ho zde není zase tolik, nestojí na vtipných hláškách, ale až absurdních a přesto lehce uvěřitelných scénách (nejvíce mě stejně rozesmála návštěva na Informacích nebo také hned ta úvodní při objednávání pití). Na jedné straně stojí civilní a naivně idealistický Polívka, na druhé hlouček směšných postaviček s hezky pokřiveným náhledem na svět. Ten se ukáže v celé své kráse v závěru snímku, kdy všem těmto lidem, takřka bez špetky empatie, začnou šíleně téct nervy a jediný hlavní hrdina dokáže zůstat nad věcí a rozumně jednat. Tuto nenápadnou morální sondu oceňuju slušnými 4* a dost dobře nechápu, že se ke mně dostala až po tolika letech. (16.11.2011)

Chytilka se prostě nezapře a její kritika společnosti je stále aktuální za každé doby a za každého režimu, nedivím se, že jí komunisti tak šlapali na krk, když jim dávala takový kapky. Film vznikal tři roky než vůbec vznikl a nebýt lvího charakteru a nedobytné povahy paní Chytilové, tak by asi ani světlo světa nikdy nespatřil, což by byla obrovská škoda. Klasické jízlivé dialogy, jezdící kamera z místa na místo, z obličeje na obličeje, přibližující detaily, zaměřující přesně každý smysl, podstatu, to je už u paní Chytilové klasika a proto ji mám za to velice rád, nebot´ ona v tomto ohledu velice vyčnívá nad ostatními filmaři. K tomu parádní jazzová hudba Laco Décziho, který si i střihl jednu roličku - Bolkova kolegu z práce. Bolek tady opět exceluje a jeho výklad slova libido - z toho jsem šel smíchy do kolen (mimochodem to byla čistá improvizace, kdy mu Chytilka přímo na place řekla, at´ zkusí vysvětlit význam slova libido). Jak už je u Chytilky zvykem, tak název filmu Kalamita nezpočívá pouze ve významu zavalení sněhem, ale v kalamitních vztazích všech zůčastněných osob, což je prostě hodně vtipně smutná satira. (22.06.2011)

Filmy Věry Chytilové jsem nikdy neměl v oblibě.Sice umí krásně ukázat českou povahu, tady hlavně scéna u řezníka a řešení kázeňský dudky u ředitele železnice, ale jinak je to celkem nezáživný. Dlouho se nic neděje,ani hlavní hrdina k sobě nedovede připoutat pozornost, jelikož je divně nudný a pak najednou bác,vlak zapadne ve sněhu a než se člověk naděje je konec. Naštěstí s koncem filmu přišlel i konec cesty do Brna autobusem. (05.07.2008)

Po Sedmikráskách je tohle od Chytilové celkem zklamání. Mdlá nezábavná komedie, která je první hodinu naprosto o ničem a tak nějak mě zaujala a bavila až asi v posledních dvaceti/třiceti minutách. Výhoda tu jsou samozřejmě skvělí a příjemní herci, ale příběh nestojí opravdu za nic. Ani bych ho nezvládl shrnout do jedné věty. Prostě divné, jako asi většinu filmů Chytilové, ale tohle není to divné, co mi sedí. (22.02.2016)

----- "Jak to, že nejsou lidi ? A kde všichni ti lidi jsou ?" ----- Komedie, která si nebere servítky. Její nápady jsou smělé, třaskavé - a místy až lehce absurdní, leč okoukané přímo od života ... tudíž neztrácí ani na okamžik půdu pod nohama, přičemž její nadhled je naprosto odzbrojující. Zdá se, že se ničeho nebojí, když s drzým úšklebkem vstupuje na tenký led ... aby cynicky nastavila zrcadlo době, která ji stvořila. Nicméně ve výsledku není zdaleka  tak tvrdá, jak vypadá, neboť v jejím náhledu se skrývá i pochopení ... a jakási shovívavá laskavost. (15.01.2022)