Ovoce stromů rajských jíme

Ovoce stromů rajských jíme: nejvhodnějšími přívlastky pro druhou spolupráci trojlístku Chytilová - Kučera - Krumbachová jsou abstrakce a symbolismus (tedy nikoli surrealismus). Pravda, o ni tu vlastně běží. Pravda nám může zůstat utajena, můžeme ji nazřít, zjistit, vypátrat, odtajnit, ale také ji můžeme skrývat, ignorovat, nebo dokonce odmítnout. Pravdu je možné kriticky zkoumat, nebo též bezvýhradně přijmout jako mýtický obzor a základní strukturu našeho bytí. Pravda může být rovněž zakazovaná a trestaná, potom však již po získání zakázané pravdy není možné vrátit se zpátky do rajského, blaženého stavu nevědomí, neznalosti. Biblický motiv je zdůrazněný, zaznamenat však lze taktéž Carrollovu Alenku. Neodpustím si připomenout Eliadeho poznámku: biblické zobrazení ráje je modifikací starších mezopotámských mýtů, z čehož vyplývá, že had nebyl svůdcem ani ďábelským zmocněncem, nýbrž úspěšným strážcem stromu života, tedy člověk byl neúspěšný při iniciační zkoušce, potřebné k získání nesmrtelnosti. Podmanivou silou působící vizuální stránka filmu je umocněna atmosférickým tlakem hudebního prokreslení Zdeňka Lišky i příhodně zvoleným prostředím. Hlavním protagonistou hrátek okolo pravdy je Eva (Jitka Nováková). Pozadu však nezůstává ani svůdce - had Robert (Jan Schmid s hlasem Jana Klusáka) či Evin manžel Josef (Karel Novák s hlasem Josefa Somra). Vztahy, láska, nevšímavost, nevěra, lži, svádění, důvěra, strach, chvění, zklamání, barvy. Kde je však pravda? Kdo má pravdu? Kdo je svůdce a kdo sváděn? Komu lze věřit? Kdo lže? Kdo se přizná? Milujeme, a přísaháme, též zrazujeme a ničíme. Červená je barvou vášně a touhy, ale také krvavého zločinu. Abstrakce a symboly všude kolem a do toho se vrývá na povrchu i do hloubky a vším rezonuje pojem pravdy. Pravda, toužíme po ni a bojíme se jí. Doba byla taková, že se významových rovin s pravdou nabízelo samo několik. Pravda uvnitř i vně, pravda týkající se lidských vztahů i politicko-společenských doktrín, pravda niterná i ta univerzální, pravda bytostná a stálá i pomíjivá, pravda subjektivní i těch druhých. Zjištění a zajištění pravdy navždy mění svět, i když je to pravda mizerná. Ovoce stromů rajských jíme: abstrakce a symbolismus získaly ve filmu novou dimenzi. Osobitě ojedinělý a originálně stylizovaný (a to po všech stránkách) filmový požitek! (01.01.2024)

Jako kdyby Věru Chytilovou nabudilo odmítavé nasměrování jejího dalšího novovlnného opusu "Sedmikrásky" a řekla si, že dá ještě více najevo své osobité vnímání světa. Tuto moji domněnku potvrzuje můj dojem z díla, kterým dvorní dáma české kinematografie narazila podobně tvrdě do zdi jako producenti hollywoodských sequelů. Nevšední pojetí filmového celku totiž doplňuje také občasná nestravitelnost, kdy se mi různé výklady scén navzájem střetávaly - chvíli mi například použití biblického materiálu zdálo jako jasná věc, občas mi ale sem posvátné křesťanské dílo vůbec nepasovalo (takto mi třeba nedala spát postava Jana Schmida). Jak mě odvážné nařčení společnosti v "Sedmikráskách" ohromilo v positivním slova smyslu, zde mě vší silou vykolejila stará známá paní Nejistota... Aspoň, že se po tomto potůčku dá plavit relativně v klidu a milovníkům výtvarné estetiky se rozbuší srdéčka, nicméně na tomhle nemá ani tak zásluhu paní Věra, jako spíš trio Juráček, Liška, Krumbachová. P.S. Zajímavý filmový debut Luďka Soboty. 70% (25.12.2010)

Eva a Josef jsou v ráji - věčnost neznající čas, pohyb, změnu. Eva kousne do jablka - objeví se Robert, masový vrah jménem čas (viz Anaximandrův výrok). Evu časovost vyjádřena aktovkou (kdo v modernitě nejvíce ctí řád?) přitahuje a přitahuje, až se nakonec orazítkuje - první změna na její bělobě a věčnost se dává do pohybu. Kde byl Jeden (muž), najednou je Druhý - vznikají třenice, samci bojují o kořist. Časovost přináší požitky, radost, koketování, přelétavost, ale hlavně nudu. V závěru se nevinnost stává dívkou (červené šaty, červená šála - krev, menstruace, mateřství). Žena krví poráží čas, jenže poznává Pravdu - svojí neodvratnou smrtelnost. Snaží se vrátit do ráje - jenže zeď zahrady se už nedá přelézt. A do zahrady věčné lásky a nevinnosti vstupuje další pár / Výtvarně i hudebně dokonalé, ale herecky křečovité a nesnesitelně natahované do celovečerního tvaru. Ta hlavní myšlenka šla odvyprávět za poloviční čas... (26.05.2010)

Genesis alias Chytilová na psychadelikách. (05.02.2014)

To bylo tak krásně šiblý, až to bylo krásný, nesrozumitelný, střídmý, soukromý, ale hlavně atmosférurychlepřenášející. (09.08.2009)

Moc mě to nezaujalo... (26.12.2017)

Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. (10.02.2014)

Geniální, výjimečné, famózní plné metaforických obrazů a alegorických výrazů. (05.08.2009)

Tenhle způsob vyprávění a vizuální poetiky strašlivě zastaral, a smím-li spekulovat, ani ve své době to podle mého názoru nijak převratný film nebyl. Milé je, že tak trochu nostalgicky vzpomíná na různá dílka nové vlny, ale to je málo. Sedmikrásky fungují mnohem lépe, mj. i proto, že jednoduchá, ulítlá a možná i trochu prázdná fabule si přímo říká o různočtení a celou škálu intepretací. Ale nevylučuji, že Ovoce bylo inspirativní pro celou řadu dalších filmařů, a možná nejen našich. Napadá mě třeba Antonioni a jeho Zabriskie Point -- aspoň v dílčích, alegoricko-snových obrazech. Ale možná jsem úplně vedle. (21.09.2007)

Naprostá šílenost, jež najde pochopení u zvláštních a lehce "ujetých diváků", kteří si libují např. ve filmovém stylu Davida Lynche a jsou schopny vnímat film, který nemá jasně danou koncepci. Tohle je můj šálek čaje a mrzí mě, že se u nás podobná tvorba točí minimálně. Skvělá věc výtvarně vedená Ester Krumbachovou doplněná skvělou hudbou Zdeňka Lišky! Psychopatům vstup povolen! :) Ovšem běžnému divákovi - vstup přísně zakázán pod pokutou neustálého kroutění hlavou v průběhu snímku! (09.10.2007)

Na tohle se člověk musí chtít dívat. Jakákoliv nesoustředěnost má fatální následky na sledování kontinua filmu. Každopádně k nějakému celistvému pochopení jsem měl, i přes snahu, dost daleko. Mám obavu, že takovéhle filmy se už (nejen u nás) netočí... (21.09.2007)

Hrozně divnej film. Muzika pana Lišky hraje téměř nepřetržitě, ne, že by se snad k filmu nehodila, ale po půlhodině už jsem jí měl fakt dost..kamera ve filmech Věry Chytilový je kapitola sama o sobě - chaoticky zbesilé přehazování záběrů na stromy, listí, zvířata....když už nic jinýho, tak prostě jen zírejte a snažte se z toho něco pobrat. (21.09.2007)

Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má. (12.02.2013)

To si skutočne radšej pozriem Rudou záři nad Kladnem, a to vzhľadom k môjmu veku som nikdy nemohol byť v KSČ. (20.12.2008)

Štylizované, štylizované až preštylizované, pre mňa celkom nepozerateľné. Zmes zvláštnych obrazov, hry s kamerou nepríjemné oku diváka, možno hudba by sa chvíľami dala počúvať. Chytilová ma znovu nechytila. (05.02.2014)

Vážení přátelé...no nevim... Sedmikrásky super, ale tohle? Naprostá psí chárna... pro mě bohužel nekoukatelné... (21.09.2007)

Sedmikrásky byly jako zjevení, bohužel todle ne. Nudné, ubíjející, chladné. Co stojí pochválit je přenádherná kamera a sáčko Jana Schmida :-) (19.06.2007)

O něco málo srozumitelnější slátanina než Sedmikrásky. Nejvíc mě opět pobavily rádobyintoušské komentáře na ČSFD. (02.03.2020)

Kdybych si nepřečetl obsah v knize Český hraný film, vůbec bych nevěděl, o čem ten film je. Neskonalá slátanina s nemožnými hereckými výkony. Původně jsem si myslel, že jsou všichni zavřeni v psychiatrické klinice, celž film mi připadl, že jeho tvůrci - a zvláště paní Chytilová sama a herečka Jitka Nováková - byli sjeti nějakou hodně návykovou látkou. Prý podobenství s biblickým příběhem. To jsem v něm nenašel, snad kromě začátku, kde ta obtloustlá Eva skáče někde v křovinách a na lukách zcela nahá, pak trochu na konci, kdy zas zazněl chorál jak z kostela... Vůbec mě nenapadlo, že Robert je vrah, dokonce jsem nakonec netušil, že Eva Roberta zastřelila. (01.03.2020)

Psycho-psycho-psycho. V. Chytilová sa evidentne pri tomto snímku vybúrila a rozhodla sa nebrať ohľad na diváka. Podľa môjho názoru film je akousi zvláštnou podobou dosť absurdných a nekonvenčných predstáv nachádzajúcich sa v hlave režisérky, ktoré sa pokúsila prostredníctvom tzv. príbehu preniesť do filmovej podoby. Dialógy v prevažnej väčšine nemajú opodstatnenie o zmysle ani nehovoriac a obrazová stránka je taktiež maximálne neortodoxná a zavádzajúca. Ak upustíme od hľadania logickosti a myšlienkovej obraznosti a ponoríme sa pri pozeraní do akéhosi snového podvedomia tak sa nám táto úchylnosť zapáči. Odporúčam ľuďom, ktorým sa prejedla komercia a väčšinový žáner. (21.09.2007)