Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fallen_One
    ***

    Film o homosexuálním spisovateli co se zprotivil kubánskému režimu. Mno, filmy o homosexuálech jsem nikdy nemusel. Celý film, a zvláště ke konci jsem se docela suverénně nudil. Fakt bída. Ovšem potěšil mě skvěle jetý Bon Bon a vyšetřovací důstojník v jedné herecké osobě - Johnny Depp. Díky němu tři hvězdy, jinak bych s klidem dal dvě.(4.5.2007)

  • CliffLee
    *****

    Javier Bardem v jedné ze svých životních rolí táhne tento snímek stejně jako jeho smutné poetické monology. Reinalda Arenase jsem před tímto filmem neznal. Homosexuální spisovatel se svezl na porevoluční vlně na Kubě, což mu poté za přísného totalitního režimu způsobilo ve své domovině stíhání a vězení a ve světě věhlas a uznaní. Režisérsky barvitý i depresivní film a i když někdy trošku hluchý styl se mi nakonec pro život Arenase dost hodil. Ještě potěší Depp v nezvyklé dvojroli. Mám rád životopisné snímky a i když tohle není čistých 5* tak za výkon Bardema se k nim přikláním.... 9/10(11.6.2010)

  • gogo76
    ****

    Teploši vo filme, to nie je to, na čo by som sa chcel pozerať, ale našťastie "oblizovacích" scén tu nie je veľa. Životný príbeh kubánskeho spisovateľa je spracovaný vierohodne a za najlepšie scény považujem tie, kde je J. Bardem za mrežami, alebo sa pokúša ujsť. Pobavila ma scéna úteku s balónom, dobre bolo vybabrané s "trpajzlikom"...Je to asi také pravidlo, ale vo filmoch platí, čo krpec - to hajzel. Vo filme hrá množstvo filmových hviezd, J. Bardem hraje skvele, mihne sa tu aj J. Depp, podarí sa odhaliť M. Wincotta, ale že vo filme hraje S. Penn, som sa dozvedel až zo záverečných titulkov. Kde si sa mi kurva schoval Sean??? Spisovateľ Arenas je stále v strehu, nikdy nevieš kto ťa sleduje. Aj ja tieto riadky píšem v tajnom úkryte. Fidel Castro má oči všade...80%.(29.2.2012)

  • Šandík
    ****

    Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85%(25.2.2018)

  • Radek99
    ****

    Americký režisér Julian Schnabel (mimo své režisérské ,,profese" známý též jako přední americký postexpresionistický malíř) si pro své filmy vybírá vždy silné a vyhraněné umělecky založené osobnosti s výstředním osobním životem, takový byl jeho první film o legendě newyorské graffiti scény Jean-Michelu Basquiatovi a nejinak je tomu i v případě biografického snímku o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, jehož stejnojmennou knihou je film inspirován. Celý životní příběh kubánského disidenta je modelovou ukázkou bolavých míst jakékoliv lidské společnosti, která totalitní systém nemilosrdně eskaluje a využije. Vztah k homosexuálům, lidem jinak vyhlížejícím a smýšlejícím, intolerance a totalitářská represe, to jsou průvodní znaky, které si sebou nese samozřejmě i režim Castrův. Schnabelův film může dobře sloužit jako podpůrný argument proti všem těm, kteří mají tendence ikonizovat kubánské revoluční vůdce a dávat tamní režim za příklad. Dění ve filmu má na svědomí třeba právě slavná tvář z triček západoevropských intelektuálů - Ernesto CheGuevara... Schnabel spojuje ve svém filmu dva protikladné tvůrčí postupy - dokumentární ráz podpořený autentickým dobovými filmovými materiály a silnou poetizaci příběhu založenou na skutečně působivé vizuální složce filmu. V několika momentech lze ve snímku nalézt i prvky magického realismu, který je příznakový pro středo- a jihoamerickou literární oblast. Roli spisovatele Reinalda Arenase svěřil režisér Španělu Javieru Bardemovi a ten se jí zhostil opravdu skvostně a otevřel si tak cestu k slibné mezinárodní kariéře. Bez něho by tenhle film nebyl tím, čím je... (Svého uměleckého vrcholu Julian Schnabel dosáhl ale až svým snímkem následujícím - nádherně poetickou stylizací Skafandr a motýl)(15.9.2008)

  • - Režisérova manželka Olatz López Garmendia hraje ve filmu matku Javier Bardemovi. A všechny režisérovi děti se ve filmu taktéž objevují. (formelin)

  • - Film získal dvě ceny na mezinárodním festivalu v Benátkách v roce 2000, kde měl i celosvětovou premiéru. Vyhrál Zvláštní cenu poroty a herec Javier Bardem jako Reinaldo Arenas získal cenu za nejlepšího herce. (Terva)

  • - V době, kdy autor psal zápisky pro knihu "Než se setmí", se schovával v parcích. Odtud také pochází název knihy - mohl opravdu psát, než se setmí. Své romány také ukrýval na půdě, několikrát je však musel přepisovat, protože byly zničeny tajnou policií. (Anne88)