Horem pádem

No nic moc, docela zklamani. Rozhodne jeden z tech horsich Hrebejkovo filmu. Mistama mi to prislo silene amatersky. Nejaka kritika spolecnosti se taky moc nekona, krome toho, ze tam furt nekdo rve, ze sou vsude negri a japoncici. Nektery situace mi prisli dost neverohodny a celkove je to takovy prehnany. Ten pribeh, se synem v Australii mi tam prisel docela navic, ale nakonec to do sebe zapadlo, takze pohoda. Naprosto priserna je hudba, to je opravdu k utrzeni usi. Misty mi prislo, ze se film silene tahne, ale jakmile prisel na scenu Machacek, Liska nebo Dusek, tak se to zase rozjelo, o tech rict, ze byli kyber kruty, je malo. Prekvapilo me, kolikrat tam nekdo rval pica, kurva a podobne, protoze toho moc v ceskejch filmech neni. Celej film zachranujou nektery genialni dialogy, ktery sou mistama hodne vtipny a slusny herecky vykony. No slabsi 4* to precejen budou, i kdyz by to chtelo film trosku zkratit. A doufam, ze priste se uz Hrebejk nepusti do niceho ze soucasnosti. (31.05.2005)

Nečekané vzepětí na pokraji sil vyčerpaného koně. Hřebejkova filmařská nejistota a Jarchovského tématická roztříštěnost se po nesnesitelně únavném Pupendu znovu zvýrazňuje úměrně tomu, jak blíže současnosti se přibližují. Proto by měl dát zvláštní honoráře hercům, kteří ze sebe až na pár výjimek dostali životní maxima. O to větší škoda pak je výsledná pachuť toho, jak moc pomíchané všechno je a do příjemně stravitelných životních problémů se za každou cenu musí dostat příznaky společenské krize. (28.06.2005)

Velice dobré čtyři hvězdičky - snad bych mohl dát i těch pět. Tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, protože mi všichni říkali, že je to ještě horší než Pupendo (a to by bylo co říct). Nakonec jsem se na něj podíval až v televizi a dost příjemně mě překvapil. Především jsem si spravil mínění o Jarchovském. Hřebejkova režie je skvělá. Celou dobu jsem se docela bavil, příběh i postavy mi připadaly samozřejmě vykonstruované, ale na komedii tak akorát, že mi to tam dost sedlo - a při závěru mě skoro až zamrazilo (a taky při scéně na policejní stanici). To jsem od Jarchovského a Hřebíka opravdu nečekal. (01.01.2007)

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje solidním scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. Některé skeče bohužel kostrbatě vyčuhují a připomínají, že Jarchovský to ve snaze být oduševnělý pravidelně přehání. I tak mě Horem pádem dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... (27.10.2004)

Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% (02.01.2007)