Krev zmizelého

Vojna zamávala s osudmi mnohých. Ukázané na neľahkom údele ženy, ktorá sa počas protektorátu zaplietla s nemeckým dôstojníkom na liečení. Následky vášnivej, no kratučkej lásky si odniesla nielen v podobe ryšavej dcérky. Tie následky sa s ňou ťahali dávno po vojne. Dôvod je jednoduchý a večný. Zmrdi a zmrdky totiž nikdy nezabúdajú na svoje domnelé príkoria. Dokážu sa za ne pomstiť nielen na nimi vyfabulovanom vinníkovi, ale aj na ich potomkoch. Scenáristicky pritiahnuté za vlasy (z moravských hôr cez poľské pláže do rakúskych Álp a odtiaľ do belgického Konga- uff),no vo všeobecnej rovine platné a presvedčivé.Takže lepší priemer. (11.04.2018)

Když se psaly velké dějiny, odehrávaly se i drobné soukromé bitvy tisíců lidí, kteří si chtěli zachovat alespoň nějakou důstojnost. Na krutosti 20. století nahlíží po svém Milan Cieslar podle neoptimistického scénáře Vladimíra Körnera. Výpravně, řemeslně poctivě, s hereckými hvězdami. Tuším, že všichni zúčastnění se museli pro látku „obětovat“ a slevit z lecčeho, na co byli zvyklí. Tvůrce zajímají konkrétní osudy, z nich se dostávají k výpovědi o krutých etapách dějin, nabízejí mnoho postav, mnoho situací. Někdy je to emotivně silné, jindy úderné, symbolické, mnohdy však útržkovité i docela přímočaré, ba jalové. Herci občas zbytečně tlačí na pilu, ale vesměs spokojenost. U Igora Bareše asi největší. Žádná rodinná podívaná. (05.10.2017)

Ambiciózní záměr předně trpí jakousi negativní schematičností. Körnerův pesimismus absurdně graduje a špatně a ještě hůř je „úplně všechno“, svět se mění v bažinu utrpení a lidé v přežívající trosky. Toho je určitě příliš. Cieslar se Körnerovu bolestivost snaží na jednu stranu opřít o technicky nedůvěryhodný „drsný realismus“ (slabost má pro mrtvá těla) a na druhou stranu vyvážit jistou deklamativností a romantičností. Nechtěně ale dosahuje absurdního ladění – nedůvěryhodná tragičnost čvachtá v nadbytečné telenovelistické zasněnosti (opravdu výborné jsou především „lyrické“ pasáže s incestním podtextem). I toho je příliš. Výsledek tak je skutečně bolavý – ale dle všeho jinak, než bylo zamýšleno. Netřeba našlapovat po špičkách a pokrytecky chválit nevydařené dílo jen pro autorskou velikost jednoho z tvůrců. Toto není dobrý film. (11.03.2005)

Patetický obludný kýč!!! Nemůžu uvěřit, že scénář napsal můj velký oblíbenec Vladimír Korner, ale to zpracování je tak nechutně kýčovitě srdcervoucí, že se mi obracel žaludek. Cieslar jako režisér mě nikdy nepřesvědčil a jeho filmy jsou pro mě nezáživné a prostě špatně zpracované. Jako režijní řemeslník je bídný. Příběh, odehrávající se v rozmezí let 1939 -1965 vyznívá jako blábol, který nemá daleko k nějaké telenovele. Hudba vykradená z jiných filmů jen zvyšuje utrpení film dokoukat a všemu dává korunu Vilma Cibulková a její otřesná srdcervoucí mimika, která je furt stejná a mě už tak neuvěřitelně vytáčela, že jsem film kolikrát málem vypnul, A třešnička na pomyslném dortu z hovna byla Cibulková namaskovaná jako stará bába, která přečkala pár let v lágru. Fuj, hnus, tohle už nikdy vidět nechci. Taky Ester Geislerová byla jako její dcera strašlivá, po herecké stránce celkově úplná bída, snad s vyjímkou Lábuse, Huby a Bareše. Mám moc rád příběhy z poválečných let a prostředí Sudet, ale napsané a natočené důvěryhodně, bez přehnaných patosů a otřepaných kýčů. Tohle byl ulta kýč jak bič. (05.04.2018)

Zoufalost, bezvýchodnost... Severský rozměr dává tomuto, jinak mnohokrát vyprávěnému příběhu, jakýsi "pohádkový" přesah. Bohužel málokterý film "od kolébky po rakev" dokáže být skutečně uvěřitelný a zpracovaný tak, aby měl tu správnou gradaci. Tady je hned jasné, že na konci bude smrt a otázka už jen je, jak... Rozhodně kladně hodnotím odvahu, takový film natočit, bohužel - ač herci stáli za to - se na něj už znovu dívat nepotřebuju. (22.12.2009)