Vlčí bouda

Jak jsem na to mohl zapomenout? Mám pocit, že i na ČSFD straší nějaký Ufon a maže mi komentáře. Každopádně tohle patří mezi špičku české scifi, mezi špičku díla té skřehotavé báby a mezi špičku filmů těch opojných předrevolučních děl, kdy soudruzi už měli svrbění, ale ještě žili v přesvědčení, že to nebude tak horké:-)) (08.01.2011)

Kdyby přišla k vlčí boudě myška Hrabalka, zaklepala a vysekla svoji kultovní vtírací hlášku "Vlčí boudo, budko, kdo v tobě zůstává?" dostalo by se jí asi následné odpovědi "my nejdebilnější studenti v československým filmu ." "a my jejich instruktoři a současně největší mišuge v celém širém okolí ." Jenže myška Hrabalka se nezeptala a tak na to musí příjít divák sám. Což je bohužel největší kámen úrazu, protože imbecilní chování všech studentů naprosto demoluje případnou strašidelnou atmosféru. Instruktoři, kteří mají nahánět strach se pro změnu svíjí ve sněhu jak kdyby měli porodit minimálně křižnik Potěmikn věru moc hrůzy nenaženou. Jako jasně jsou tam tajemný až zlý kukuč Macháčkovic, hudba Kocába taky dělá svoje, ale když před filmem zveřejní ve zpravách předvolební prognózy, tak to maj pak horory pořádně stíženou úlohu. (01.02.2010)

Čekala jsem mnohem větší pocit strachu, bohužel jsem se lekla jenom jednou (sněhulák), a to je na horor málo. Macháček s tím svým kulichem neměl chybu, herecké "výkony" ostatních účinkujících byly ale spíš k smíchu, stejně jako prapodivné válení se ve sněhu. Kocábova hudba navozovala celkem děsivou atmosféru, přesto si myslím, že v rukou jiného režiséra by film dopadl lépe. (18.02.2012)

Psychologický horor? Vlčí mlha.. Moralita? Bouda na diváka, který není dostatečně „otevřený, vstřícný, pozorný a lačný..“ Bez znepokojivého hudebního doprovodu a krutopřísného Klaatua Macháčka by po tom kompilátu labilní kamery a otřesných ochotnických výkonů neštěknul ani Pišta. Možná bych byl v hodnocení shovívavější, kdyby se objevil zarostlý Kurt Russell s plamenometem a tu Věc o „zpronevěření principům lidského soužití“ rázně ukončil.. (28.11.2014)

Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. (26.04.2012)