Vlčí bouda

"Šéfe, dejte tomu lemplovi zabrat, až z něj teče olej." Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že se té partě mladistvých dementů nic nestane. Viděl jsem prostě dostatek adeptů na zmrznutí, kuchnutí či infarkt z vyplašení a byla by škoda tohle nevyužít. Abych však neprozradil děj a aby se zároveň neprovalilo, že jsem nepokrytě fandil mimozemšťanům, tak se přiznám, že jistou atmosféru to mělo a mimozemšťanka Chytilová dokázala zajímavě zachytit pohled své rasy na tu naši. (31.05.2021)

Pokud by někdo hledal inspirační látku pro nizkorozpočtové turecké sci-fi spektákly, vkčí bouda poslouží vcelku spolehlivě. Musíte však prominout moralizující část filmu, která mi způsobila naprostou nerozhodnost v druhu diváckého zážitku. Při projekci jsem se především divil a uškliboval, ale od skončení mi Vlčí buda pořád v hlavě podvratně pracuje. (01.08.2014)

Som celkom prekvapený, aký slušný psychologický hororík sa V. Chytilovej podaril natočiť. Máme tu jednu odľahlú, ťažko prístupnú búdu, sneh, peknú prírodu, vlčiu hlavu nad dverami a v búde partia študentíkov horlivých lyžiarskeho kurzu. Snežienky a machri v hororovej verzii môžu začať... Len škoda toho konca, dalo sa z neho vyťažiť podstatne viac. Odhliadnuc od ošumelej pointy mi prišiel hala-bala odbitý, ako keby autori nevedeli čo s tým. 65/100 (16.05.2015)

na to, že to dělala Chytilová, to ale vůbec nebylo špatné...no, ono to nebylo špatné vůbec. Jasně, trocha moralizování musí být, jak jinak, to mi taky vadilo, ale jednak Kocábova hudba navodila hodně strašidelnou atmosféru, jednak některý detaily vyvolají mrazení v zádech spolehlivě...vedoucí zájezdu se zběsile válí ve sněhu, jinou z vedoucích najdete ve sněhulákovi...napsaný to vypadá směšně, ale do malého atmosférického horůrku to sedí víc než dobře. (15.07.2012)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)