Vlčí bouda

Jak jsem na to mohl zapomenout? Mám pocit, že i na ČSFD straší nějaký Ufon a maže mi komentáře. Každopádně tohle patří mezi špičku české scifi, mezi špičku díla té skřehotavé báby a mezi špičku filmů těch opojných předrevolučních děl, kdy soudruzi už měli svrbění, ale ještě žili v přesvědčení, že to nebude tak horké:-)) (08.01.2011)

Nikdy bych nevěřil, že Věra Chytilová dokáže takhle příjemně filmařsky děsit. I díky Kocábově sci-fi hudbě, hereckému výkonu pana Macháčka a kameře, která sice vypadá jako z domácího videa, ale má svůj účel a půvab, se podařilo navodit dost depresivní, šílenou atmosféru, která celý film prostupuje. Vlčí bouda je dnes již trošku zapomenutá klasika, ale má stále co nabídnout. Fanouškům žánru science fiction, hororů či mysteriózních příběhů, můžu film vřele doporučit. Ještě, že už mám všechny lyžáky za sebou a na hory nejezdím... (19.02.2018)

Dobrých českých filmů existuje spousta, ale těch které patří do hororového žánru byť jen okrajově je jako šafránu. Proto jsem byl po shlédnutí tohoto snímku velmi mile překvapen. Režisérku Věru Chytilovou a její díla moc neznám, jedinou výjimkou je legendární Dědictví a tak to budu muset asi velmi rychle napravit, protože jde vidět, že tato dáma své kvality určitě má. . Režisérka dobře rozdala karty a díky barevnosti jednotlivých postav se do toho mohla pěkně pustit. Jedenáct lidí kteří se navzájem neznají spolu musí spolupracovat a legendární heslo: ‚‘‘Jeden za všechny, všichni za jednoho‘‘ začne brzy dostávat první trhliny. Sám osobně si nedokážu představit, že bych musel něco takového prožít. Protože větší bandu rozmazlených fracků jsem ještě neviděl. Samotná atmosféra začala houstnout rovněž zhruba uprostřed filmu a za pomoci kosmické hudby poslance Kocába, která do snímku perfektně zapadla se rozjela ta prává psychologická bitva, která nenechá diváka klidným. (15.12.2009)

Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (30.09.2007)

Výborný Český film, nečekal jsem že to někdy řeknu. Bavil jsem se i když ze začátku jsem se bál že to bude moc pro teen ve stylu Snažensky a machři. Ale naštěstí se to změnilo, tíživá atmosféra skvěle zahraní záporáci a vše kolem prostě paráda. Jen škoda těch dvou sester které byly na zabití. Jinak palec nahoru. (23.04.2011)