Navajo Joe

Spousta scén, které postrádají logiku, natočeno hodně naivním způsobem, hlubším pohledem na jakoukoliv postavu se nikdo nezabýval. A i když se musí brát v úvahu rok výroby, stejně v té době vznikaly kvalitnější westerny. A stejně tomu musím dát slušné hodnocení, protože s přístupem s nadhledem se tu "westernuje" dobře a jako jednohubka to zabaví. A sračky přece jenom vypadají jinak. (27.05.2019)

Přál bych si tento film vidět tak ve svých třinácti až šestnácti, kdy jsem si na westerny obvzláště potrpěl, jistě by se mi tento krvavý a proindiánský rodokaps líbil více. Teď už to takový zážitek nebyl. Nic originálního (ani ve své době), i to násilí jej jen samoúčelné, a v dnešní době už ani nešokující. V kdekterém nynějším amerikánském či asiatském thrilleru je ho více. No, jen ta hudba je vynikající, vlastně pro takový film je takové hudby škoda. (14.10.2010)

Výborné Spaghetti! Není to sice tak dokonalé dílo jako mistrovské VELKE TICHO či DJANGO ale Corbucci dokázal vytvořit i s celkem klišovitého námětu podívanou které nechybí spád , charismatický hrdina , geniální závěr a bezkonkurenční hudební doprovod Mistra Morriconeho který zde vlastně dělá polovinu práce. Sergio mě zatím nezklamal. (17.05.2009)

Slušne obsadený (Reynolds, Rey...) avšak veľmi priemerný western z produkcie slávneho ,,nesmrteľného" Dina de Laurentiisa, ktorého dej je zlepencom snáď všetkého možného, čo v tomto žánri vzniklo. O čosi vyššie si film drží latku vďaka výbornej (síce trocha uvrešťanej) hudbe, možno najlepšej v žánri spaghetti westernu pochádzajúcej ako inak z Morriconovho pera, tu trocha tajomne uvádzaného ako Leo Nichols. (28.08.2008)

Mám pocit, že Corbucci svou westernovou tvorbou provádí jakýsi (možná nechtěný) první stupeň "fenomenologie žánru". To znamená, že redukuje jakékoli naše stylistické, formální a rozumové předsudky, aby se tak dostal k samotnému základnímu "naturalistickému jevu". Corbucciho souputníci nebo následovníci pak tento jev ze všech stran detailně popisují, rozkládají a znovu konstruují, vrchol tohoto procesu, kterým žánr zkoumá sám sebe, pak končí (alespoň v italské podobě žánru) někde u Keomy - v jistém smyslu tak stojí Keoma a Navajo Joe pomyslně na dvou stranách jedné vývojové linie. Corbucci jev ale zatím pouze odkrývá a v jeho maximální jednoduchosti prezentuje, jde v akci i zápletce až na dřeň, obejde se bez zbytečných ornamentů - např. psychoanalytické vysvětlení motivů jednání hlavního padoucha nechá slovně odvyprávět přímo padoucha, nenaznačuje je obrazově přes složité flashbacky (Leone). U akce nevidíme žádné zpomalené záběry analyzující řetězovitou pudovost násilí (Peckinpah), Nenajdeme zde žádné opatrné relativizování osudů původních obyvatel, Navajo si rovnou vezme šerifskou hvězdu s tím, že na ni má nejvyšší právo, protože jeho otec a otec jeho otce atd. zde žili, narozdíl od přistěhovalců... (01.02.2009)