Pečeť vraha

Opět klasický Bongův mix žánrů, kdy se v jedné scéně smějete a o pár vteřin později vás zamrazí v zádech. Prostě detektivka převrácená naruby, ale je mi jasné, že konzervativním divákům "kriminálek od las vegas po miami" to po chuti nebude:). Jak už je zvykem, film oplývá výbornou kamerou, nenápadnou smutnou hudbou a výtečným Kang-ho Songem. Symbolické otevření a uzavření snímku nádhernými prosluněnými záběry je perla sama o sobě. (26.01.2010)

Ze začátku mi ti policajti lezli šíleně na nervy a říkala jsem si, že mozek tam má snad fakt jen ten jeden. Jenže s přibývajícími obětmi jim začala docházet vážnost situace, hodili stranou laciný humor a rozběhli napínavou pátračku. V tu chvíli jsem přestala vnímat cokoliv jiného a nechala se pohltit dějem. Dlouho se mi nestalo, že by mě tolik zajímal konec. Jestli jsem ho pochopila, to fakt netuším. Ale tohle je prostě zase jeden z těch konců, které si každý vysvětlí po svém. Jednu hvězdičku ubírám za ten všelijaký začátek, jehož smysl mi došel až někdy ke konci filmu. (07.12.2013)

Nečekejte od tohoto snímku druhé SEDM, mohli by jste být zklamáni. Nečekejte hustou atmosféru, zběsilou jízdu ani přespříliš pikantních záběrů a možná budete více než mile překvapeni. Joon-ho Bong imho nejde atmosférou a prezentací nechutných záběrů tolik na dřeň, tak jako například Fincher; spíše na to jde tak jaksi decentněji a oldschoolově aka MLČENÍ JEHŇÁTEK. Souhlasím s belldandy - pod slupkou kriminálního příběhu se skrývá něco víc - sociálně-kritický podtón (vyšetřovací praktiky, které nejen eliminují nalezení pravdy, ale svou podstatou pravdu přímo ničí) a současně zamyšlení nad naší bezradností dopátrat se pravdy. A závěr? Silný, velmi silný... Shrnuto a podtrženo: Skvělá krimi se silnou a kritickou výpovědí nejen o policejních praktikách, ale v obecnější rovině i o nás samotných. (05.08.2005)

Memories of Murder je dalsi z korejskych snimkov, ktore som po dopozerani dostal nutkanie si hned pozriet znovu (co som aj urobil). Nieje to koli zanrovemu zaradeniu, vynimocnemu pribehu, ci technickemu spracovaniu (forma je vsak dolezitou a skvelefungujucou sutastou tohto celku). Je to koli velkemu poctu vacsich ci mensich detailov, ktore divak pocas jednej projekcie hadam ani nemoze spozorovat. Su to detaily (ci uz vizualne, dejove, alebo verbalne), ktore poskytuju vo filme velky priestor pre divaka a umoznuju mu, ba az ho nutia, hladat nove suvislosti / voditka, ktore mu pomozu film si naplno uzit, pochopit ho a precitit. Nie zeby to bol film nejak komplikovany, to nie. Ale ma v sebe hlbku, ktora presahuje pribeh a ponuka zazitok, ktory ani nieje urceny na to aby bol slovami vypovedany. Je to zazitok, ktory sa stane velmi osobnym pre kazdeho, ktory sa na tento typ filmu dokaze naladit. A akosi mam pocit, ze si to budem musiet pozriet minimalne este raz :). (9/10) (17.07.2008)

Pečeť vraha má hlavně skvělou atmosféru a druhou polovinu osmdesátých let, ve které se děj odehrává, tomu filmu prostě věříte. Netradiční zádumčivý krimi-thriller, který místy svým černým a podivným humorem připomíná téměř tragikomedii, ale několika temnými a drsnými scénami i naprosto vážné drama. Poslední chválu namířím k hudbě, povedená. (30.07.2012)