Zesil to!

Tahle radioamatérská revoltní zaprděnost útočí na post nejhorší slateroviny (Slater byl vždycky divnej, je divnej a taky zůstane divnej) co je k vidění a působí snad ještě víc prehistoricky, než období hippies, ty navíc omlouvá pošahanost z drog, které v tomto případě nelze vinit z exaltovanosti výstupů nebo naopak z absence herecké zúčastněnosti... proto není divu, že jsem drtivou většinu pánů herců už jaktěživ nespatřila a doufám, že ani nespatřím. Prý TALK HARD, tak jo - stálo to za hovno. (19.01.2015)

Část tohoto filmu jsem zřejmě (není to jisté) viděl v rámci vyučování na hodině angličtiny ještě na gymplu. Nedokoukali jsme ho, a tak jsem si na něj po letech vzpomněl. Začátek je trochu rozpačitý, výlevy v éteru jsou na můj vkus zbytečně násilné a dlouhé, ale jakmile si pirátského moderátora všimne širší okolí, film získá grády a na konci budete pěkně napnutí, jak to dopadne. Je to trochu americký, je to trochu výchovný, ale já tyhle film z no name high school prostě můžu. Samantha Mathis v tomhle byla docela kost, i když já bych si vybral spíš blondýnku Cheryl Pollak. Jekyll a Hyde po éterovsku. (06.09.2014)

Zachytit mne tento snímek v době svého vzniku, tak bych patrně začal pájet vysílací přístroj, vysvlékl se do naha a pouze s "kroužkem na ptákovi" bych vyřvával na tajných vlnách své pravdy do vzduchu. S přibývajícím věkem se mi někam zakutálela jedna hvězda, ale pamatovat si o něco lépe svou mladistvou rebelii, tak by se to nemohlo stát. (22.04.2012)

Tak jsem si po několika letech zkouknul True Romance a tak mne to nadchlo, že jsem dostal chuť na další Slaterův film.Volba padla na Pump Up the Volume, a volba to byla super! Perfektní scénář, skvělá hudba a hlavně dokonalej Slater z tohohle filmu dělá jednu z nejlepších věcí, co kdy o tématu dospívání vyšly.Happy Harry Hard-On : ). (02.08.2009)

Hlavní hrdina ve Fight club si k vybití své frustrace a nespokojenosti nad světem, ve kterém žije musel rozdvojením své osobnosti vytvořit nebezpečné alter ego, hlavní postavě Pump Up the Volume k tomu stačí amatérský vysílač a místnost v domě rodičů, kde ho nikdo neruší a kde v klidu může promlouvat k myslím a srdcím stejně starých spolužáků. Jeho Hard Harry je ze stejného ranku (anti)hrdinů patřící ke generaci X a kdyby byl snímek natočen jen o pár let později, jistě by jim místo Leonarda Cohena pouštěl z desek spíše Kurta Cobaina. Rozdíl je jen v tom, že na rozdíl od Tylera Durdena nechce svým jednáním rozbít zavedený řád v Americe, ale přiměřeně svému věku jen rebeluje proti neutěšeným poměrům na své škole. Právě jeho noční rozmluvy a filozofické úvahy jsou na celém filmu zdaleka to nejlepší a velkou zásluhu na tom má i Christian Slater, který svého Harryho vybavil opravdu velkou dávkou charismatu. I když je snímek především drama, najde se tu i pár úsměvných situací, zejména Luisovi rozhovory s nic netušícími rodiči a pod. Jediné, co film sráží trochu dolů je příliš černobílé podání charakterů postav ve vedení školy - zejména ředitelka je tu prezentována jako naprosto necitelná ježibaba, které záleží pouze na na dobrých výsledcích v celostátním bodování škol. Ale i přes tyto nedostatky, to byl pro mě skvělý filmový zážitek. (23.03.2013)