Noc rozhodnutí

Neviem posúdiť súlad filmu so skutočnosťou, nežil som vtedy ani nemám dosť naštudované. No aj ako tv inscenácia s dokumentárnymi vložkami bol film dosť nezáživný, a zvlášť pri takomto hereckom obsadení. Scenárista tu neodviedol dobrú prácu a vysoké hodnotenie filmu na čsfd pripisujem iba ako vzdanie holdu poslednej roli herckého velikána. (15.03.2020)

Pavel Háša a J. S. Kupka dali mladé České republice dvě silné inscenace o nelehkém období československých dějin. V obou také zářili Luděk Munzar a František Němec (a vlastně i všichni ostatní, kdo s nimi ať už v Noci Rozhodnutí nebo Generálu Eliášovi hráli). Jejich počin z roku 1993 je však především vedle hereckého pomníku Rudolfa Hrušínského pokusem o ospravedlnění činů doktora Emila Háchy v noci ze 14. na 15. 3. 1939. Nakolik odpovídá realitě, v podstatě nelze soudit - ostatně okolní komentáře, často se v obecné rovině odvolávající na historické prameny a profily osobností, o tom vypovídají dosti jasně. Ale historický realismus zřejmě ani nebyl cílem tvůrců - proč by jinak vytvořili sestavu Háchových "rádců" ve složení ministr zahraničí Chvalkovský (byť bez uvedení jména), osobní lékař "Čapkovského" střihu, a osobní komorník - "hlas prostého lidu"? I z interakcí všech postav je patrné, že inscenace měla nechat zaznít všechna "pro a proti" a nastavit zrcadlo i divákovi - viz moment, kdy Hácha v závěru děje přímo položí Josefu Abrhámovi otázku (zestručněně) "a co byste Vy dělal na mém místě"? Atmosféru ještě umocňuje Luděk Munzar jako Říšský ministr Meissner (dnešní terminologií ministr bez portfeje), který mrazivě osciluje od přátelských líčení mírového soužití s Němci v autonomním státu přes výňatky z Mein Kampf až po prachsprosté výhrůžky toho nejhrubšího zrna... k nimž sáhne ve chvíli, kdy i jemu samotnému začne jít "o krk", neb se osobně zodpovídá Vůdci za mezinárodněpolitické ospravedlnění anexe zbývající části Československa. Noci Rozhodnutí se jistě dá vytknout i určité narušování imerze dobovými záběry z filmových týdeníků zejména německé výroby, nebo se zbytkem zcela nesourodě koncipovanými poradami na štábu invazních vojsk. I určitá šroubovanost replik je neoddiskutovatelná. Ale pozitiva výrazně převažují. 80% (24.03.2019)

Mistrovské drama, které by měli vidět všichni a povinně!!! a několikrát. Oscar i Český lev (jestli má vůbec tato cena nějakou hodnotu), by byly nedostačující. Neuvěřitelná síla pramení z faktu, že pan Hrušínský ve své poslední roli, je až strašidelně Háchovi podobný, což jen umocňuje již tak mocný zážitek. (08.05.2018)

Vytí vlků až do konce mých dnů. Osudový milník českých dějin a nezvratitelné dilema jedné noci. Strhující Rudolf Hrušínský, ocitající se v samém závěru svého uměleckého působení, vytvořil v Háchovi fascinující portrét člověka, obětujícího svou čest národu, který jej nakonec zradil. Obyčejný český člověk se totiž, jak známo, raději na chvíli přihrbí. (11.01.2016)

Dr. Emil Hácha byl pozoruhodným člověkem. Kdyby "stihl" být prezidentem dříve, troufám si říct, že by byl uctíván více než Masaryk. Osud nebo možná Pán Bůh (Dr. Hácha byl silně veřící) mu ke stáří připravil nelehký úkol, který mu dodnes nezávidí snad nikdo. Ale vydržel, až do samého konce a zatracení. Až s pádem železné opony se začalo rozkrývat, kolika příkoří a jak nelehkého údělu se tomuto skromnému, obětavému a čestnému muži dostávalo. Po přečtení knihy historika Víta Machálka si Dr. Háchy vážím o to víc. Naše republika by si měla toho velikána našich nedávných dějin připomínat častěji. Inscenace režiséra Háši jen připodobňuje co se asi mohlo stát oné noci 15. března 1939 v Berlíně. Ovšem s mistrovským výkonem pana Hrušínského, který takřka na smrtelé loži doslova zhmotnil kontroverzní osobu Dr. Háchy. Má to mimořádnou atmosféru, která je v televizní inscenaci málokdy k vidění. (26.03.2023)