Poslední dny Mussoliniho

Mám slabost pro starší válečné filmy. Byly poctivé, dějově zajímavé a nabité. Řemeslně zvládnuté na jedničku. A tenhle film není vyjímkou. Sledovat již poraženého vůdce Itálie, který ví, že se konec blíží, bylo fascinující - hlavně, když to porovnáme s těmi archivními záběry, kdy je na vrcholu moci. Takže, vynikající film. Bravůrně herecky zahraný a byla radost to sjet do konce. Nicméně, považuji to za jednorázovou záležitost. Takový Norimberský proces můžu sledovat každý rok a nikdy neomrzí. Tohle si dlouho znovu nepustím ale zanechalo to výborný dojem - 4 hvězdy. (08.02.2023)

Na konci dubna 1945 má Mussolini nezměrnou víru ve svou sílu a věrnost svých vojáků. Rezignace je pro něj nepřijatelná. On a jeho fašisté. Henry Fonda skvělý jako vždy, v kardinálské červeni důstojný, s úspornou mimikou, ale úklonem hlavy řekne více než spoustou slov. Mussolini je utopista, nevidí a neslyší pravdu. Nic a nikdo jej nemůže přesvědčit. Ani milovaná Claretta Petacci, žena, která jej do poslední minuty neopustí. Spásu vidí ve Švýcarsku. Žádá o pomoc, chce se vydat. „Jestliže uteče, zabijí jej němci. Jestli neuteče, zabijí jej partyzáni.“ Zatímco Hitlerovy poslední dny přemlela spousta filmů a dokumentů, o Mussolinim jsem toho ke své hanbě moc nevěděla. Skloňovaly se termíny jako útěk, kapitulace, fašisté, duce, soud. Všichni kalkulují s budoucností, co bude potom. Je až škoda perfektních Morriconeho tónů pod válečné obrazy. I když v pasáži, kde partyzáni naoko kladou miny pod most, to je nádhera, esence klasiky, to umí jen Ennio. Někdy stačí k prozrazení málo, třeba jen lampas na kalhotách. Lid už není váš lid. Zajímavé je, jak se každý domáhá ženevských dohod a každý jen plnil příkazy. I díky filmu jsem si uvědomila Mussoliniho roli ve válce, v jejím vývoji v počátcích, kdy se v něm Hitler shlížel. Franco nero vykonavatelem spravedlnosti, leč pohříchu vykonavatelem poněkud neohrabaným. Rod Steiger ve vrcholné formě. A Morricone pod titulky naprosto nedostižný. (22.09.2008)

Zaujímavé herecké obsadenie (Steiger, Fonda, za domácich zasa kope Nero) dáva filmu gule. Ešte k tomu Nero ako komunista. Zaujímavé je aj to, že fašizmus je tu ešte braný iba ako iný druh ideológie, nemá ešte (dnešnú) negatívnu konotáciu. Kvôli mojim medzerám v oblasti talianskej histórie z 2. svetovej vojny som si príbeh nemohol užiť celkom naplno, na druhej strane niektoré medzery zasa zaplnil. Napriek tomu, že záver so zastrelením je dobre natočený, film má viacero hluchších pasáží. (24.05.2019)

Důsledná a podle všeho faktograficky věrná rekonstrukce  konce italského fašistického diktátora a někdejšího podporovatele našich legií snese srovnání s Vávrovými DNY ZRADY i SOKOLOVEM a zjevně je převyšuje, protože nebyla nucena zápasit s cenzurou na rozhraní autoritativnosti a totality. Kvalitní režie, dobré a v hlavních rolích i velmi kvalitní herecké obsazení (Rod Steiger) ozvláštňují i podpisy Italského výboru pro osvobození, mezi nimiž nechybí ani spoluzakladatel Evropského hospodářského společenství Antonio de Gasperi, který kdysi býval Masarykovým kolegou v rakousko-uherské říšské radě. (09.02.2023)

Z filmu trčí komunistické (nebo aspoň silně levicové) zaměření tvůrců-těch neustálých narážek na to, jak se Angličané a Američané snaží domluvit s fašisty, aby s jejich pomocí zvládli poválečné nebezpečí bolševismu! A když se na scéně objeví komunističtí partyzáni s obřími rudými šátky, vypadá to rázem jako bojovka přerostlých pionýrů. Ale R.Steiger je opravdu dobrý, jestli film stojí za pozornost, tak jedině kvůli němu. (18.06.2007)