Reklama

Reklama

Obsahy(1)

K 75. výročí konce druhé světové války v Evropě uvádíme snímek mapující poslední dny ze života fašistického diktátora a jednoho z vůdců Osy. Benito Mussolini vládl Itálii po dvě dekády a jeho působení dodnes zanechává na Apeninském poloostrově své stopy. Když se na počátku 20. let dostával k moci, dokázal na jedné straně umlčet své oponenty paramilitárními oddíly Černých košil a na té druhé hlásat přestavbu země, jež strhla značnou část obyvatelstva. Během několika let se Mussolinimu podařilo zcela převrátit strukturu státu, justice i společenského života tak, aby se vše podřídilo fašistické doktríně s ním v čele. Hitler se později nijak netajil tím, že Mussoliniho vzestup mu byl velkým vzorem. V dubnu 1945 je však někdejší sen o obnově Římské říše v troskách, stejně jako většina Itálie. Sesazený Duce se opevnil na severu země a už se nemůže spoléhat ani na podporu nacistů. Od řeky Pád se přibližují spojenecké oddíly generála Clarka, z druhé strany pak postupují partyzánské jednotky nesoucí rozsudek smrti pro bývalého diktátora. Mussoliniho jediná šance je opustit Miláno společně s ustupující německou armádou a pokusit se překročit hranice přes Alpy. Smyčka se ovšem rychle stahuje... Italské válečné drama natočil Carlo Lizzani, který se za druhé světové války už jako student římské filmové školy zapojil do protifašistického odboje. Téma partyzánské války pak zpracoval už ve svém celovečerním debutu Pozor, banditi! (1951). Před samotným natáčením Posledních dní Mussoliniho (1974) využil Lizzani zevrubné historické zkoumání svého filmového kolegy a novináře Fabia Pittorruho, společně pak napsali scénář s ambicemi věrné historické rekonstrukce. Do hlavní role Duceho obsadil režisér amerického herce Roda Steigera, který detailně odstínil přerod sebevědomého vůdce k uštvanému starému muži, který ani není schopen se zpříma ohlédnout za svou minulostí. (Česká televize)

(více)

Recenze (43)

Litvicek 

všechny recenze uživatele

Mám slabost pro starší válečné filmy. Byly poctivé, dějově zajímavé a nabité. Řemeslně zvládnuté na jedničku. A tenhle film není vyjímkou. Sledovat již poraženého vůdce Itálie, který ví, že se konec blíží, bylo fascinující - hlavně, když to porovnáme s těmi archivními záběry, kdy je na vrcholu moci. Takže, vynikající film. Bravůrně herecky zahraný a byla radost to sjet do konce. Nicméně, považuji to za jednorázovou záležitost. Takový Norimberský proces můžu sledovat každý rok a nikdy neomrzí. Tohle si dlouho znovu nepustím ale zanechalo to výborný dojem - 4 hvězdy. ()

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Na konci dubna 1945 má Mussolini nezměrnou víru ve svou sílu a věrnost svých vojáků. Rezignace je pro něj nepřijatelná. On a jeho fašisté. Henry Fonda skvělý jako vždy, v kardinálské červeni důstojný, s úspornou mimikou, ale úklonem hlavy řekne více než spoustou slov. Mussolini je utopista, nevidí a neslyší pravdu. Nic a nikdo jej nemůže přesvědčit. Ani milovaná Claretta Petacci, žena, která jej do poslední minuty neopustí. Spásu vidí ve Švýcarsku. Žádá o pomoc, chce se vydat. „Jestliže uteče, zabijí jej němci. Jestli neuteče, zabijí jej partyzáni.“ Zatímco Hitlerovy poslední dny přemlela spousta filmů a dokumentů, o Mussolinim jsem toho ke své hanbě moc nevěděla. Skloňovaly se termíny jako útěk, kapitulace, fašisté, duce, soud. Všichni kalkulují s budoucností, co bude potom. Je až škoda perfektních Morriconeho tónů pod válečné obrazy. I když v pasáži, kde partyzáni naoko kladou miny pod most, to je nádhera, esence klasiky, to umí jen Ennio. Někdy stačí k prozrazení málo, třeba jen lampas na kalhotách. Lid už není váš lid. Zajímavé je, jak se každý domáhá ženevských dohod a každý jen plnil příkazy. I díky filmu jsem si uvědomila Mussoliniho roli ve válce, v jejím vývoji v počátcích, kdy se v něm Hitler shlížel. Franco nero vykonavatelem spravedlnosti, leč pohříchu vykonavatelem poněkud neohrabaným. Rod Steiger ve vrcholné formě. A Morricone pod titulky naprosto nedostižný. ()

Reklama

majo25 

všechny recenze uživatele

Zaujímavé herecké obsadenie (Steiger, Fonda, za domácich zasa kope Nero) dáva filmu gule. Ešte k tomu Nero ako komunista. Zaujímavé je aj to, že fašizmus je tu ešte braný iba ako iný druh ideológie, nemá ešte (dnešnú) negatívnu konotáciu. Kvôli mojim medzerám v oblasti talianskej histórie z 2. svetovej vojny som si príbeh nemohol užiť celkom naplno, na druhej strane niektoré medzery zasa zaplnil. Napriek tomu, že záver so zastrelením je dobre natočený, film má viacero hluchších pasáží. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Důsledná a podle všeho faktograficky věrná rekonstrukce  konce italského fašistického diktátora a někdejšího podporovatele našich legií snese srovnání s Vávrovými DNY ZRADY i SOKOLOVEM a zjevně je převyšuje, protože nebyla nucena zápasit s cenzurou na rozhraní autoritativnosti a totality. Kvalitní režie, dobré a v hlavních rolích i velmi kvalitní herecké obsazení (Rod Steiger) ozvláštňují i podpisy Italského výboru pro osvobození, mezi nimiž nechybí ani spoluzakladatel Evropského hospodářského společenství Antonio de Gasperi, který kdysi býval Masarykovým kolegou v rakousko-uherské říšské radě. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Z filmu trčí komunistické (nebo aspoň silně levicové) zaměření tvůrců-těch neustálých narážek na to, jak se Angličané a Američané snaží domluvit s fašisty, aby s jejich pomocí zvládli poválečné nebezpečí bolševismu! A když se na scéně objeví komunističtí partyzáni s obřími rudými šátky, vypadá to rázem jako bojovka přerostlých pionýrů. Ale R.Steiger je opravdu dobrý, jestli film stojí za pozornost, tak jedině kvůli němu. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (3)

  • Rekonštrukcia popravy Mussoliniho (Rod Steiger) a Petacciovej (Lisa Gastoni) vychádza z oficiálnej verzie, ktorú vtedy poskytla Komunistická strana Talianska, ktorej členom bol aj ich údajný kat Walter Audisio. Odvtedy sa objavilo viacero konkurenčných teórií o tom kedy a kde presne došlo k popravám. (Arsenal83)
  • 30. apríla 1974, pri premietaní filmu v Savone, prebehol prvý bombový útok neofašistickej teroristickej skupiny Ordine Nero (Čierny rád). Bombové útoky potom pokračovali až do mája 1975. (Arsenal83)

Reklama

Reklama