Kafe a cigára

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)

Netušila jsem, že hovor, který se točí okolo škodlivosti kafe a cigaret může být tak zábavný :-). A zaujala mě i pointa tohoto filmu, totiž že jednotlivé postavy spolu mluví, aniž by si skutečně měli co říct a trapné ticho nebo společenské fráze raději vždy jedna z nich ukončí předčasným "zdekováním se". Herecké etudy Billa Murrayho a Cate Blanchett pak dosahovaly takřka geniality. (26.07.2006)

Na začátek by bylo dobré poznamenat, že "Kafe a cigára" nejsou filmem (ani povídkovým). Je to soubor krátkých filmečků, které Jim Jarmusch natočil v průběhu více než patnácti let a které spojují dvě věci - kafe a cigára :-). Předně musím říci, že části s Robertem Begninim a s Cate Blanchettovou (nejen kvůli tomu, že se mi ona hrozně moc líbí) byly skvělé. Ale jinak "Kafe a cigára" po umělecké stránce moc vážně brát nemohu. Kamera zabírá herce pouze ze tří úhlů. Herecké výkony rovněž nejsou žádné, protože co se nechá hrát u kafařských rozhovorů? Myšlenka taky nic (aspoň jsem ji neobjevil). Jima Jarmusche mám rád a zde musím ocenit při nejmenším originální nápad. Ten nápad by byl zajímavý coby krátký skeč v nějakém filmu. Ovšem vystavit na něm devadesátiminutovou stopáž je málo. (16.07.2008)

Nekouřím a kávu jsem měl dvakrát v životě (jednou z mladické nerozvážnosti, podruhé už jen z nerozvážnosti), nicméně při sledování Kafe a cigár to naštěstí žádný velký hendikep nebyl. Jim Jarmusch napsal vynikající povídky s Iggy Popem, Tomem Waitsem, Cate Blanchett (dvakrát), Alfredem Molinou, Stevem Cooganem a Billem Murraym, proložil je roztomilými legráckami typu Teslův transformátor či Elvisovo zlé dvojče, a další originální kousek, tentokrát plný kofeinu a nikotinu, byl na světě. Že by některý z příběhů byl vyloženě nezáživný či jaksi navíc, říct nemůžu. Přesto mi ale film připadl o pár minut delší než bylo nutné k absolutní spokojenosti. (11.05.2014)

Kdyč člověk tvrdne doma na zadku s nohou v sádře jako třeba zrovna já, jednou možnou kratochvílí je konzumace filmů. Taková hromadná konzumace znamená třeba 2 a v extrémním případě tři filmy denně. Člověk je pak otrávený a má radost, když pak natrefí na tak vyjímečný a tak trochu jiný film, jako je tento. Tento film je nacpán jemným Jarmuschovským humorem. Některé scénky jsou geniální, některé průměrné, ale ve výsledku se jedná o výborný nezávislý film. Dost dobrá je scénka s Isaachem De Bankolé, skvělá je ta s Alfedem Molinou a neméně geniální je ta s Billem Murrayem. Na druhé straně je slabší ta s Buscemim, nebo ta s Blanchettovou. (17.06.2005)