Kafe a cigára

Mix skvelého a sotva priemerného, v ktorom dominujú poviedky s áčkovými hercami: Cate Blanchett / Cate Blanchett, Alfred Molina / Steve Coogan, Iggy Pop / Tom Waits, Bill Murray / GZA & RZA. Tie disponujú výrazným jarmuschovským dotykom, no ostatné film iba kŕčovito naťahujú na vycielenú celovečernú stopáž. Snád iba posledná "neherecká" epizódka o robotníkoch ešte stojí za to. (02.06.2005)

Kaleidoskop rozhovorů nad kávou (či čajem) na různých místech v různém čase. Slabší kousky se střídají s výživnějšími, pro mě byla jasná jednička rozhovor Igyho Popa s Tomem Waitsem (tracheotomie plnicím perem mě odrovnala), těsně dotahoval Alfred Molina, vnucující společný rodokmen Steve Cooganovi, a zajímavá byla i Cate Blanchett v roli "sestřenic". Na první pohled to vypadá jako hromada blábolení nad kavárenskými stolky, ale kromě zábavy si přijde na své i hloubavější divák, pátrající po smyslu našeho bytí na tomto světě. Jim Jarmusch opět nezklamal. (09.01.2011)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)

Prvním dojmem bylo jednoznačně zlamání. Možná i proto, že nekouřím a kafe nijak moc nevyhledávám, takže mi asi chybí cosi podstatného k tomu, abych si tenhle film dokázal užít ;o) Jenže postupně si mě tenhle film nefilm vážně získal. Nevím čím to je a někdy Jima Jarmusche podezírám z toho, že to neví ani on sám, ale jeho filmy jsou, přes všechnu stylizovanost a libování si v absurditě, neuvěřitelně živou výpovědí o světě a o lidech, kteří v něm žijí.... Jarmusch zase nezklamal. 80% (02.08.2009)

Poviedkové snímky príliš nemusím a naplno to platilo aj v prípade tejto snímky. Sympatická zbierka niekoľkých krátkych príbehov, ktoré budú pre bežného komerčného diváka neprekonateľnou nudou. Všetci ostatní si môžu v Jarmuschovom filme nájsť svoju obľúbenú časť a to je vlastne hlavný problém tejto snímky. Všetky poviedky sa odohrávajú v kaviarni, ale vždy v iných lokáciách, kde sa stretávajú rôzne postavy, či už hudobného alebo filmového sveta a kecajú na rôzne témy. Niekedy sa zdá akoby sa jednotlivé poviedky na seba podobali alebo sa trefne dopĺňajú, ale prakticky nemajú žiadny hlbší význam. Proste len existujú vo svojom mikrosvete, neriešia žiadne významné ľudské problémy a ak sa aj dotknú ľudskej závislosti, či už na káve alebo cigaretách, vždy tak robia vtipnou formou. Jednotlivé poviedky sú však kvalitatívne dosť rozdielne. Tie kvalitnejšie sú zväčša tie, v ktorých sa vyskytuje nejaká celebrita. Či už to je poviedka s Iggym Poppom a Tomom Waitsom, Cate Blanchett, Alfredom Molinom a Stevom Cooganom alebo Billom Murrayom, ktorý si pokecal s chlapcami z Wu-Tang Clanu, tieto poviedky plnia svoj účel a sú tým najzaujímavejším, čo snímka prináša. Úvodná poviedka medzi Benignim a Stevenom Wrightom je až príliš krátka aby mohla diváka výraznejšie zaujať. Nuž, ale zvyšok je pomerne nevyrázný až nudný. Steve Buscemi sa objavuje asi v najhoršej poviedke celého filme, čo je dosť na škodu. Káva a cigarety sú proste nezávislým filmom, ktorý zaujme len nezávislých divákov, snímka niekoľkých skvelých momentov zabalená do nudného obalu, ktorý bude bežný divák odbalovať s dosť veľkou nechuťou. (14.07.2006)