Horká hlava

Velice zdařilá záležitost ve všech ohledech, úžasně napsaná, moc pěkně natočená a musím zcela otevřeně přiznat, že Patrick Dewaere si mě vodil jako marionetku, jeho charisma, herecký talent, živelnost, to je něco fantastického, k tomu tedy překrásná role fotbalisty, kterého sice uvězní za znásilnění mladé ženy (křivým svědectvím) a on si dá předsevzetí, že tento čin vykoná, když už za něj sedí, ovšem jeho nová životní šance přichází spolu s propustkou na fotbalové utkání... „Já bych se do toho vězení raději vrátil, já jsem to slíbil panu řediteli.“ Královsky jsem se bavila, místy se smála nahlas a místy mi od smíchu tekly slzy, nádherná věcička a ten poslední záběr mi vyloudil na rtu takový ten přihlouplý úsměv... (01.06.2020)

Srandy se člověk prakticky nedočká, ale jedná se o velmi milý a málo známý snímeček. Místní úchyly jistě nepotěší zpráva, že k plánovanému znásilnění samozřejmě nedojde. Ono takové znásilnění není vůbec žádná sranda. Všechna čest před těmi, kteří se přemohou a bez projevu lítosti si svojí slabší oběť podají. Náš hrdina si tedy místo znásilnění vychutná alespoň všechny, kteří se na jeho křivém usvědčení podíleli. Celkově se nejedná o žádný zázrak světového formátu. Vyloženě špatné to ovšem také nebylo. Lepší 2*. (13.04.2013)

Spoiler! Vtipná francouzská komedie o tom, jak věčný smolař ke štěstí přijde a dá za vyučenou všem falešným pochlebovačům a patolízalům. Mistr Annaud s komediálním mágem Veberem přesně vystihli nadčasovou neupřímnost většiny, která by jednoho dne křivě obviněného klidně ukamenovala, zatímco na druhý den, když se onen obviněný vyhřívá na výsluní, by mu dali svoji dceru za ženu. Asi první film, kde jsem viděl Patricka Dewaera a jsem nadmíru spokojen. A když si přečtete o jeho životním osudu, nemůžete se divit, že Raphael Haroche složil takový šanson na jeho počest, jaký složil. (30.08.2016)

Překvapivě chytrá, dobře obsazená komedie, která je do jisté míry o fotbale, ale především o lidských charakterech a pokřivených poměrech v jednom malém provinčním městě, kde se každý zná s každým a jeden velký podnikatel vlastnící zároveň fotbalový klub k pobavení plebsu rozhoduje vlastně o všem. Film mi svým černým humorem a exemplární ukázkou malosti svých antihrdinů tak trochu připomněl, i když pochopitelně bez politického rozměru, známý Formanův snímek Hoří, má panenko. Pátá hvězdička utekla Annaudovi jen těsně, stačilo ještě trochu víc zatlačit na kvalitu dialogů a přidat pár gagů v hlušších pasážích. Hlavička je komedie, která stojí hlavně na vtipném a nosném scénáristickém nápadu. Celkový dojem: 85 %. (23.09.2009)

Jeden z přínosů k mapování francouzské společnosti, kde vyniká předčasně zesnulý Patrik Dewaere. Oprávněně má pocit křivdy, náhoda mu pomohla, že byl vytažen na výsluní maloměsta, a tak si může vyrovnávat účty s těmi, co mu ubližovali, co jím pohrdali. Přední v městečku jsou z jeho počínání vyděšení, vyvolává v nich značný strach a paniku, a těžko se vyrovnávají s novou situací a obnovují svoje EGA. Každý ví, podobně jako i Hlavička, že možnost vyrovnat si účty, je jen dočasná. Pak se vše vrací do normálu, většina lidských povah se nemění. Výsledně, pro Hlavičku, vše dopadá snad dobře, idylicky, neb si k sobě našli ve finále cestu dva lidi, ON a ONA, a film se s námi loučí v okamžiku, kdy jsou spolu šťastní. Zajímavosti: Francois Perrin není tak trochu sukničkář, Tohle nehezké slovo vymysleli určitě nějaké závistivé drbny, a Francois by se křivdilo, on jen navazuje občas hezký vztah k ženám, což je přece pro nezadaného muže s přirozenými potřebami po druhém pohlaví samozřejmostí. (01.06.2010)