Souboj cti

Brnění nebo mrazení se dostavuje, i když je jen velmi umělé. Van Damme překvapuje jako režisér, hodně mu pomáhá hudební skladatel, zvukař a kameraman (dynamicky nasnímané souboje, některé zajímavé úhly kamery), sám „Fred Astaire karate“ potěší několika jinde odkoukanými nápady. Ale i to se počítá. Samotná aréna je poměrně mysteriózní, i když polovina těch vazeb vypadá, že zná pravý hák jen z videoher. Závěr je samozřejmě totálně přepálený. Velká škoda. Ostatně Van Damme má tak trochu smůlu, že stojí i s ohledem na rok vzniku někde uprostřed. Jeho dítko totiž už nemá tu příchuť a atmosféru bojových arénovek z osmdesátých let a na novější bojové filmy jednoduše nemá. (17.07.2012)

Scénárista se nedá nazvat jinak, než-li volem. Avšak aréna je natolik mysteriózní a poutavá, že nemohu hodnotit hůře, než průměrem. Zaujme především přehlídka všech možných národností a bojových stylů. Samotná akce je solidní, souboje jsou dynamicky nasnímané a slušně ozvučené. Závěr je už extrémně přehnaný, přesto se to vydržet dá. Van Damme předvádí svoji rutinnu a nijak nevybočuje ze své průměrnosti. Zaujme ještě poměrně solidní hudba Randyho Edelmana. Naopak Roger Moore je zklamání. Jeho postava je špatně napsaná a on sám o sobě nepodává zrovna dvakrát oslnivý výkon. Kulisy New Yorku nic moc a tak jediné, co opravdu oslní, je již zmiňovaný turnaj. (20.04.2006)

V rámci akčňáků výjimečné retro, navíc orámované osmdesátiletým vypravěčem (JCVD), který je stále ve formě. Hodně zábavné představení bojovníků z různých států a jejich umění přizpůsobených lokálním stereotypům - španělský toreador, brazilská capoeira, mongolský barbar, německá mlátička, černošský domorodec (jediný zástupce kontinentu, Afriky, nikoli státu), japonský zápasník sumo, ruský hromotluk a JCVD jako americký citlivý hoch z ulice, který se vzepne k největšímu výkonu, když jde (zase) o pomstu. Karate kop tisíckrát za sebou, yes! (28.12.2012)

Po dvou vánočních kinopremiérách, které dopadly po kvalitativní stránce prachmizerně, Van Damme dostává poslední šanci u Universalu a do ruky 30 míčů a hodně důrazné várování, aby to tentokráte dopadlo podstatně lépe než v předešlých dvou případech. Výsledek? Snímek utržil jen 57 a to i přesto že Van Damme se poprvé v kariéře uvelebil v režisérské židličce a žánrově se pokusil rozpomenout na kouzlo Krvavého sportu. Vyhlásil tedy vyřazovací turnaj pro bojovníky z různých zemí a různých stylů s tím, že vítěz vyhraje kromě prestiže také Zlatého draka. Možná že kdyby Jean-Claude uvedl v život pouze tuto ideu, výsledek by nemusel být zcela nejhorší, přestože choreografie soubojů nedosahuje ani náhodou úrovně o 8 let staršího originálu. Mistr měl zapotřebí udělat ze Souboje cti epos o jistém Chrisi Duboisovi, který se z newyorské ulice dostane k Muay Thai na Thajském pobřeží a spřáhne se s dvojicí elegantních pirátů, z nichž jednoho hraje Roger Moore. Pokud si někdo už dopředu myslí že z toho bude kravina, tak má pravdu. Je to neskutečná slátanina zřejmě všeho co si VanDamme vysnil že bude fungovat. Režie, střih scén a kamera jsou vyloženě často divné. Jediné co oceňuji je fakt, že Van Damme se evidentně na roli fyzicky náležitě připravil a také vrátil na scénu bájného toporného Attilu z Leona. Snímek svou nízkou kvalitou navazuje na předchozí dvě "pecky" a tedy 30% (19.10.2017)

Jako kluk jsem Souboj cti žral jako prase! Prostě dvojka Krvavýho sportu jak vyšitá! Van Damme v životní formě, lacinej, i když aspoň nějakej příběh a k tomu jeden zákeřnej "mongol", kterej každýho prasí, masí, liská a drtí, jako by se nechumelilo! Trochu za zmínku stojí i herecká vsuvka v té době celkem váženýho Rogera Moora, za což mu určitě JC mohl ještě donedávna líbat ruce/nohy! Stopro to filmu pomohlo. Nicméně si chci někdy snad v nejbližší době The Quest zoapakovat, i přes to, že tuším jak to asi dopadne... Snad přijde i paní nostalgie a vrátí mě nějakej rok zpět, kdy jsem veřil v sílu JC a na hrdiny!!! Za dětskou vášeň 75% (20.04.2018)