Režie:
Rudolf TesáčekScénář:
Jana KnitlováKamera:
Jan ŠtanglHudba:
Karel CónHrají:
Pavla Vitázková, Igor Ondříček, Jitka Čvančarová, Roman Vojtek, Petra Jungmanová, Zdeněk Junák, Jan Apolenář, Erik Pardus, Monika Kobrová, Ladislav Cigánek (více)Obsahy(1)
V zájezdní hospodě se potkají potulný rytíř Dan a jeho podkoní Vítek se dvěma uraženými bývalými ministry Lesního království. Ti si stěžují, že mladá princezna Jelena, která se nedávno ujala vlády, se spolu se svou dívčí družinou věnuje lovu, ale nesnáší muže a nechce se vdávat - a s rozmarnou ženou na trůně že země brzy špatně skončí. To mladé muže zaujme - s amazonkami se ještě nesetkali - a tak se vydají k sídelnímu městu. Za nečekaných okolností se s princeznou setkají a sblíží. Jelena opravdu skvěle ovládá svůj luk a jeho pomocí chce svým nápadníkům v cestě k trůnu zabránit - museli by ji porazit v lukostřelbě... Tak začíná romantická televizní pohádka scenáristky Jany Knitlové a režiséra Rudolfa Tesáčka. Písňové texty napsal Arnošt Goldflam a zhudebnil je Karel Cón, scénografie a výrazné kostýmy jsou z dílny Tomáše a Jitky Moravcových. Titulní hrdinka příběhu se přes své historické oblečení a dovednost v jízdě na koni či lukostřelbě odlišuje od obvyklých pohádkových princezen a svými rysy se spíše podobá moderním ženám: Podobně jako ony si sama teprve hledá své místo na světě a řeší svůj vztah k partnerovi. Režisér svěřil většinu rolí mladým hercům z Městského divadla v Brně, a tak se můžete těšit na setkání s Pavlou Ptáčkovou, Jitkou Čvančarovou, Petrou Jungmanovou, Romanem Vojtkem či Igorem Ondříčkem. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
„Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden, a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být, nelze se jí ubránit.“ Na téhle pohádce oceňuji zejména krásné písničky (s trefnými texty Arnošta Goldflama). Ten příběh sice možná není tak pohádkový, jak by se na pohádku slušelo (chybí zejména jakékoliv nadpřirozeno), ale mě coby milovníka hudby v tomto případě na čtyři hvězdičky stačí ty krásné písničky (a celkově uchu libá hudba). Po herecké stránce jinak též nemám výhrady, potěší zejména Jitka Čvančarová. ()
Čistý průměr. Pohádka s nic moc dějem (žádné čáry-máry, plno moralizování), přemírou písniček (naštěstí většinou snesitelných), část se odehrává v kulisách studia, část má celkem pěknou výpravu, herci neuchvátí ani neurazí (koukat se na ně dá, ikdyž hrajou blbě)... Jako kulisa k vaření dostatečné. Prostě průměr a 50% šeď, vznikly i podstatně horší pohádkové průsery. ()
Ty woe, co tejden, to v neděli dementní pohádka s dementem Vojtkem ještě k tomu s naušnicí v uchu a s parukou na květáku. Za co mě ČT trestá? Ten tam musí někomu lízat kaštany z věnce, jinak to nepochopim. Páč i Jitka Čvančarová byla ještě taková pohublá a nedomrlá a páč se před kamerou očmrdovali další týpci ála Vojtek, je tu další odpad jak vyšitej. ()
Podívejte, je to pohádka pro děti, ano? Přiznejte si tuhle skutečnost a nejdnou to není ani zpoloviny tak hrozné, jak se to na první pohled zdá. Ano, dialogy jsou občas trochu topornější, ovšem není to ani zdaleka tak nesnesitelné, jak si tady někteří stěžují. Písničky jsou hezké, příjemné na poslech, často chytlavé, příběh i jakž takž originální. Postavy sympatické (až teda na prince Vladana v jeho oholené dredové verzi, tam je to vážně divné...) a s vcelku uvěřitelnými charaktery. Za mě trochu lepší průměr televizních pohádek. ()
Velmi slabé po stránce obsahové i formální. Herci se vůbec nechovají pohádkově a přiměřeně stavu postav, které mají představovat; ze všeho doslova čiší současná demoliberální mentalita. Snad nejmarkantněji je to zřetelné u princezny Jeleny, kterou „hraje“ Pavla Ptáčková a rytíře Dana ( Igor Ondříček). Tato rádoby pohádka R. Tesáčka z tvůrčí skupiny Pavla Aujezdského patří i tentokrát mezi nejslabší. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (2)
- Natáčení filmu probíhalo na Arcibiskupském zámku Kroměříž a objeví se zde také záběr na zámek Mikulov. (SONY_)
Reklama