Hlava

Co měl člověk od tohoto filmu chtít, to dostal i s přídavkem (poprava z Vietnamu)! Čekal jsem něco na styl pitomého seriálu The Monkees, kde se nesmělo říci ani slovo o ničem, co skutečně hýbalo společností, kde se pouze čtyři okopírovaní paňáci vychloubali svými úspěchy u zfanatizovaných holek. Ale Jack Nicholson s Bobem Rafelsonem nám připravili kupodivu zajímavou, místy vtipnou a především působivou koláž scén, které se podle mého názoru navzájem dobře doplňují a vytvářejí konečný dojem nezávazného, pohodového dílka pro ty, kterým oficiální kulty lezly krkem. (23.12.2004)

Občas mě ČT dokáže velmi překvapit a snímek tohoto ražení bych opravdu nečekal.. no... o čem to vlastně je?? říct o ničem by byla asi urážka filmu... inspirace Beatles-komediemi je zde očividná a vzhledem k typu hudby i ušislyšná... hudba je ale to co drží snímek nad vodou.. pokud máte rádi pop 60ých let, tak budete spokojeni (ovšem deska Head je už z období, kdy byla sláva Monkees na ústupu).. obzvlášt Propoise Song mezi nimi vyniká.... pokud máte rádi psychedelicko-surrealistké grotesky, tak je pro vás Head jasnou volbou.. ale já si radší pustím desku.. takže 2 hvězdy (především za hudbu) a jednu za Jacka :) takže tak ... (16.05.2006)

Paradoxní dílko, ve kterém Američani používají anglický humor, aby si udělali legraci z britské komerce. Seznam nadmíru povedených vtipů bych mohl opsat od Radka. A že se hudba zdá některým nekvalitní? Osobně s tím nesouhlasím, ale všimněte si názvu kapely. Rafelson a Nicholson moc dobře věděli, co dělají. (21.12.2004)

Séria surreálne pospájaných scénok, počas ktorých sa členovia skupiny Monkees ocitajú v rôznych prostrediach. Uletenosť na spôsob amatérskejšieho Monty Pythonu (opakovaním prostredí, návratom k zobrazeným motívom, postavám, nezmyselným humorom). Zopár scénok pobavilo - automat Coca-coly na púšti; lupiny v hlave, obsah vysávača, vzdanie sa američanovi, no množstvo rozpačitých chvíľ s absenciou čohokoľvek zaujímavého prevažovalo. (21.12.2004)

Já jsem se nadmíru bavil (u takového filmu co víc čekat) a to že víc jak míň. Hudba, jednotlivé příběhy a postavy zdařile a vtipně kolážovitě poskládané do dada - surrealistickýho celku, který bourá dobové zvyklosti a revoltuje. Je to sice psychedelická jízda, ale je z toho cítit atmosféra konce šedesátých let, Vietnamu, Woodstocku, hippies. A že by žádný větší příběh? Ten je podle mě právě v nabourání konvencí středních tříd a šíření chaosu a anarchie. Prostě super zážitek i bez toho jointa. (20.09.2009)