Popelka

Klasický a osvědčený pohádkový námět s nesrovnatelně skromějším rozpočtem a hereckým obsazením, než populární verze s Libuší Šafránkovou v hlavní roli. Popelka Vlasty Janečkové je nenápadná studiovka, kterou ale z průměru a šedi zapomnění vyzdvihují pěkné písničky, jde vlastně o pohádkový muzikál. Celkový dojem: 60 %. Černobílý snímek s poetickou atmosférou. (05.10.2009)

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá. (08.01.2009)

Nádherná a naivní pohádka s krásnou roztomilou Popelkou, ze které přímo vyzařuje dobrota, romantickým princem a úžasným vypravěčem/ zpěvákem, jehož charisma mě vždycky uchvacovalo a celkově se mi strašně líbil (ach Honzíku)... samozřejmě nechybí brášci holoubci a jejich notoricky známé "jedno zrnko popela"... Podle mě jedna z nejpovedenějších českých pohádek, osobně ji řadím na přední místa svého pohádkového žebříčku... A teď, mlha přede mnou, mlha za mnou... (25.06.2008)

Představa, že by Popelka Šafránková usilovala o tohoto prince, je bizarnější než Zeman na Hradě. No a ten Trávníčkův floutkovský princ by o tuto usmutnělou Popelku taky sotva zakopl. Nicméně její andělské lýtko famózně ozářilo mýtickou scénu nazouvání střevíčku (kdežto Šafránková jako obvykle neukázala nic), navíc je tato Popelka mohem zábavnější, už proto, že jedinými relativně normálními postavami jsou zde macecha a zlé sestry. A Třískův trubadůrský komentář je při vší neumětelnosti nekonečně přijatelnější než Gottova narcistní árie. Kdo tedy dostane oskara? Milující tatík, který si nikdy nevšiml, že jeho milovaná dceruška je v jeho domě šikanována? Popelka, která na svých 17 let vypadá hodně zachovale, celé dny se zasněně melancholicky plouží po dvorku s koštětem, rozmlouvá se solničkou a poté, co se do ní beznadějně zamiluje zřejmě pedofilní princ, stále zpívá to svoje „proč mě nikdo nemá rád“? Mluvící holub, přilepený k parapetu pokaždé na témže místě a ve stejné pozici? Nebo jeho parťáci, kteří místo aby třídili, všechna zrníčka evidentně požírají a už roztříděné přitom míchají? Nebo snad nejdřevěnější princ všech dob a kontinentů, nehrající, zato zpívající a bohužel mluvící Štědroň, který nejdřív toká stejně retardovaně a regresivně (a tak i vypadá) jako nadržený kulturista v Džusovém románu, aby pak zdráhající se Popelce surovým chvatem zabránil v odchodu? Či jeho královský tatík, který po smrti královny zjevně vytvořil queer tandem se svým komorníkem, což ovšem onomu veselému staříkovi nebrání vyhrožovat mu popravou? Trubadůr Tříska, nemluvící, prý zpívající, který sice efektně tříská do nástroje, ale ani se nesnaží ve stále stejných slokách předstírat zhruba podobně hmatané akordy? And the winner is... Jim Čert: „Proč nemáme kořalku, proč nepijem v práci, proč už nejsme vožralí, to je to, co nás trápí... Tak to vidíš vedení, jak jsme to dopadli, plácáme se Transportou a jsme celí zvadlí.“ (25.01.2015)

Pohádka jako taková by byla pěkná, ale kazí to pár neduhů, jako je amatérský dabing holoubka (rve to uši), Popelka není žádná uhrančivá krasavice, princ jakbysmet a Popelka ještě k tomu nemá pěvecký talent a taktéž to bije do uší. Novější a nejslavnější verze této pohádky "Tři oříšky pro Popelku" s Trávníčkem a Šafránkovou, to je jiný kafe. (17.12.2016)