Příběhy obyčejného šílenství

Já ty dvě hvězdičky nedávám proto, že bych byla z Příběhů nějak znechucená. Ve skutečnosti ve mě totiž nezanechaly žádný dojem. Postavy jsou švihlé (ale ne tím sympatickým způsobem) a těžko uvěřitelné, příběh trochu moc plochý a nezajímavý a chladně odvyprávěný. Líbila se mi jen kamera a hudba. A to u mě na tři nestačí. PS: Nemám nic proti slovenskému přízvuku, ale Jana Hlubinská ho má tak silný, že stejně nikdo neuvěří, že je Češka. Tak proč jí nenechat mluvit krásnou slovenštinou místo aby (kolegové Slováci mi odpustí) prznila češtinu? To snad česká postava nemůže mít slovenskou tetu? (09.03.2006)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)

Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (17.05.2007)