Pohádka o lidské duši

Mladý mlynářův student (Ondřej Pavelka) se bezhlavě zakouká do krásné lesní rusalky (Helena Jandová-Mertová), která lidským citům nerozumí. Mladíka však má ráda dcera (Jarmila Švehlová) bohatého pantáty, ale jelikož její city nejsou opětovány, z nešťastné lásky se vypraví do lesa, kde ji v bouřce usmrtí blesk. Místní z řad omladiny jsou přesvědčeni, že ji o život připravila studentova lhostejnost, a uspořádají na něj lynč s tragickými následky. Lesní čarodějnice však svými kouzelnými lektvary dokáže navrátit mrtvým život a láska i v divožence umí probudit lidskou duši. Zajímavě vystavěnou pohádku Jiřího Mahena, která nepracuje jen s pohádkovými motivy, brzdí přehuštěný přetlak motivů, z nichž jen zlomek zůstává uspokojivě dotažen do konce. Na vině jsou omezené možnosti televizního zpracování. Není nouze o drastické motivy, a tak je divák svědky rozpolcené Pavelkovy lebky po zásahu sukovicí. Záběr se ovšem omezil jen na tlustý krvavý šrám přes hercův obličej. Z hereckého hlediska jsem byl vesměs se všemi herci spokojený. Zezadu to herecky jistil ostřílený Josef Kemr v netradiční roli slepého hastrmana po zásahu kulkou mezi oči z minulosti, Vašinka s Vydrem to z gruntu vzali po záporácku, šukézní Jandová-Mertová a Pavelkovi ten nesympatický floutek také sedl. Ve výsledku je to dobře koukatelná pohádka, v poslední třetině zbytečně kvapně uspěchaná, a která je pro svůj temnější ráz vyprávění určená pro odrostlejší dětské publikum. Pro ty menší je to poměrně soda. 60% (15.06.2013)

Pro děti spíše těžká pohádka, ale pro dospělé krásná poetická pohádka o lidské lásce, zlobě a nenávisti, odvaze a smrti. Především díky hastrmanu pana Kemra je pohádka neskutečně poklidná, milá a chytrá. Jeho věty jsou balzám na duši. Příběh sice není nijak zásadní, ale kde v pohádce přijde skutečná nenávratná smrt? Odplata za ni a následná kouzla už sice patří do standardních postupů české pohádky, ale vše je podáno s velkým citem. Sice kulisová, ale vzácně inteligentní pohádka. (30.07.2015)

Spíše než pohádka je to zprvu baladické, naštěstí s romantickým zakončením. Ale jako některé věci jsem nedával a nechápal - nerozuměl jsem, proč student tak moc touží po mélžné cílince, když na ní takřka nic zajímavého nebylo, a pěkně prsatá holka krev a mlíko ho nebrala. Možná problém s erotickými motivy? A kam se poděl potom tatínek té mrtvé holky, kam se poděli kumpáni a kam ti mladíci, co studenta majzli? Dostalo se jim nějakého potrestání, nebo se to prostě jen promlčelo? A u té čarodějnice také často nebylo jisté, jestli chce, nebo nechce pomoct. Ale zas na rozdíl od Andersenovy Malé mořské víly tady vše dobře dopadlo - i když je to otázka, časem může být víla za lidskou duši pěkně naštvaná, zvlášť až potká třeba ty násilné mladíky z hospody. (Jo, a ti dva situaci glosující vodníci - moudrý a slepý a ťunťa mladý, taktéž mi to přišlo podivné). (13.10.2016)

Jako by to ani nebyla pohádka, ale spíše příběh s pohádkovými motivy. Nejvýraznější je rozhodně Josef Kemr a Rudolf Hrušínský ml. Kromě pár dramatických momentů , které ale dost hraničí s opravdovou pohádkou, je pohádka slabá. Jde vlastně jen o to vytrvat. Vyděržaj pioněr! Je to pohádka trochu romantická, ale mezi televizními pohádkami mám oblíbenější. (11.08.2020)

Vzpomínám si, že když jsem byl malý, z téhle pohádky mi bylo vždycky docela úzko. Příběh je to v našem prostředí poměrně netypický svou posmutnělou atmosférou a několika nečekanými a docela drsnými momenty, i když jsou podávány ve zjemnělé podobě. Nešťastná smrt dívky z vesnice zamilované do studenta a následné lynčování studenta popuzenými vesničany, to v pohádkách není zvykem. Taktéž ten boj o to, zda rusalka může získat lidskou duši, a s tím i lidské pocity, radost i smutek, lásku i odpovědnost za druhého. Mám jen dojem, že ten motiv celý byl tak nosný, že by si zasloužil plnohodnotné filmové zpracování. (01.02.2014)