Neviditelné děti

Tanza /Mehdi Charef/ .. příběh o chlapci, jenž se rozhodl to neudělat. Blue gypsy /Emir Kusturica/ .. příběh o chlapci, jenž se svým návratem rozhodl nevrátit. Jesus children of America /Spike Lee/ .. příběh o dívce, jež se rozhodla bojovat. Bilu e João /Kátia Lund/ .. příběh o sourozencích, jež se v ruchu brazilského slumu o sebe musí navzájem postarat. Jonathan /Ridley & Jordan Scott/ .. příběh o muži, jenž se alespoň na chvíli stal zase chlapcem. Ciro /Stefano Veneruso/ .. příběh o chlapcích, jimž se peníze z krádeží v rukou proměňují v dětské slasti. Song song and little cat /John Woo/ .. příběh o dívce, jež ztratila svého hodného opatrovníka, ale našla oporu v dárku od něj. (12.09.2008)

Príbehy sú rôzne, dokonca tak rôzne, až sa zdá, že ich nič nespája okrem detských postáv. Väčšina z nich zaujme od prvých sekúnd, u mňa najviac zabodovali prvý a posledný, teda Tanza (režisér Mehdi Charef) a Song Song and Little Cat (režisér John Woo). Hlavne ten posledný ako dokonalá citová vydieračka s melancholickou hudbou, ale dokonale sadla a príbeh s neuzavretým snovým koncom pohladil po duši. Ridley Scott s fotografom preneseným do detských rokov aj keď asi nejpremyslenejší príbeh je poslabší spolu s talianskym zlodejíčkom Stefana Venerusa. Ako celok to určite stojí za pozretie, lebo ponúka pohľad tvorcov rôznych kultúr na extrémne situácie detí zatiahnutých do vojny, chudoby, otroctva alebo obyčajného odcudzenia od rodičov. (24.03.2014)

Sedm krátkých filmů zhodnotím postupně: První kraťas TANZA Mehdiho Charefa je opravdu špatný začátek. Samolibá sr*čka, která má na 15 minutách výpovědní hodnotu asi jako fotka dítěte se samopalem. Jasně, je to k politování, ale když vám režiséř neřekne, proč jsou v takové situaci, jejich důvody ani okolnosti, tak s nima nemůžete soucítit. Absolutně bez nápadu natočených pár dětí s kalašnikovem. odpad. Druhý snímek BLUE GIPSY od mého oblíbence Emira Kusturici už je někde jinde. Krásně ukazuje, jak to vypadá v pasťáku na balkáně i "praktiky" cikánské rodiny. Hrdinu si i na 20 minutách oblíbíte, pobavíte se a nakonec se můžete zamyslet...balkán je nám přeci jen docela blízko. ****. Spike Lee natočil JESUS CHILDREN OF AMERICA jako takové rodinné drama z New Yorku (jak jinak). Je to drsný a nepřívětivý snímek, ve kterém hrají roli drogy a AIDS rodičů a bezmocné dítě. ***. Kátia Lund přispěla povídkou BILU E JOAO. Dojemným pohledem na jeden den života malých sourozenců v Sao Paolu, bydlících ve slumu a živící se sběrem plechovek a papírů. Příjemný snímek o tom jak to doopravdy chodí. ***. U tajemného JONATHANa od R. a J. Scottových mi poněkud unikl smysl. Muž je opět chlapcem, mezi dětmi ve válce? Trochu zvláštní. **. CIRO Stefana Venerusa ukazuje italské děti ve spárech kriminality, ale příběh, víc než co jiného, nudí. **. John Woo chtěl svým SONG SONG AND LITTLE CAT ukázat nejspíš kontrast mezi dětstvím v bohatsví a chudobě. Ale komunistické škola jako dětský sen? A stejně dost bez nápadu. **. Celkově to není špatný počin. Určitě donutí k zamyšlení, i když v mém případě utíkaly myšlenky i k UNICEFu, zda se jen nepotřeboval zbavit většího obnosu peněz. Určitě to šlo udělat lépe... (09.01.2009)

Děti celého světa trpí za svět svých předků. Válečné zóny, soc. podřazenost, drogy, nedostatek lásky rodičů či hmotných prostředků. Z příběhů tvůrců vyzdvihnu tradičně odlehčenou cigánskou jízdu s dechovkou Emira Kusturici či za mě nejlepší procítěné dílko od Johna Woo s čínskou problematikou politiky jednoho zaopatřeného dítěte proti otrocké práci dětí v sirotčincích. 70% (08.12.2021)

Tento poviedkový žáner s viacerými príbehmi od viacerých režisérov z rôznych kútov sveta je neobvyklý a má svoje kúzlo. Prvý príbeh je o známej téme využívania detí ako vojakov. Páčilo sa mi, že to jedno dieťa nakoniec pochopí, že to, čo robí je zlé. Dovedie ho to, až k tomu, že stlačí spínač, ale nedozvieme sa, či potom neskôr zomrie, ak ho niekto vyruší a zodvihne sa z neho, lebo tým by to tam, tak či tak vyhodilo do vzduchu a niekomu aj ublížilo a myslím, že práve to to dieťa nechcelo. Ale to by sa dalo ospravdlniť tým, že mohlo byť v šoku. Avšak v tej poviedke sa nedozvedáme nič nového, takže je to len akési opakovanie, pripomenutie, či rekapitulácia. Za tú dávam 50%. Kusturica vsadil na svoju klasiku. Na začiatku použil motívy svadby a pohrebu, ktoré neskôr najlepšie využil vo filme Testament. Opäť je tam moriak a iné zvieratá a mám pocit, že ak by zahraničný divák sledoval len jeho filmy, mal by pocit, že na Balkáne všade pobehujú domáce zvieratá, sú tam blázni a všade sú cigáni. Inak tí cigáni sú tiež jeho bežný prvok vo filmoch a naozaj ich vie skvele obsadiť do filmu, tentokrát to bolo bez vulgarizmov a zo zaujímavým príbehom sirotského chlapca z nápravného centra (Uroš Milovanović), ktorému nakoniec povedia vážnu vec, že vonku je to horšie ako vnútri, čo možno nie je pravda, ale odráža zlú situáciu detí v týchto chudobných a vojnou poznačených oblastiach. Kusturicovi dávam za štandardný výkon len 40%, lebo neoslnil, čo bola škoda, len mierne pobavil tým zborom. Veľmi sa mi páčil príbeh od režiséra Leeho, ktorý ukazuje americkú konzumnú mládež, ktorá miluje komerčné produkty, umelých raperských spevákov a hrajú sa na to, kto je drsnejší, pritom sami doma žijú v morálnych a často aj v fyzicko-materiálnych problémoch. Ukazuje príbeh dieťaťa vyrastajúceho v nefunkčnej drogovo závislej rodiny, ale dáva aj nádej v tom, že rodina drží pohromade a že si uvedomí situáciu a dieťa dá do podpornej skupiny. Lee má u mňa 95%. Naopak Lund mohla najviac s príbehom pracovať. V Brazílii je totiž toľko špecifických problémov, toľko ciest ako ich riešiť a ako na ne poukázať, že to mohla podľa mňa zvládnuť lepšie aj po stránke uvedenia nejakých vážnych riešení. U mňa má 60%. Jordan a Ridley Scott dali príbehu úplne odlišný nádych a poňali ho zo strany fotografa, ktorý sa vracia do detstva a to mu pomôže zvládnuť neľahký osud. Toto bolo podľa mňa vysoko kvalitné. U mňa majú takých 90%. Veneruso naopak poukázal na pouličný život detí v Taliansku, ale nič nové sa tam nedozvedám, skoro žiadne riešenia, len jasne poukázaný konflikt v dvoch protichodných riešeniach, ktoré sú známe a dieťa uvedomujúce si situáciu na konci. Toto bolo na takých 40%. Posledný príbeh od Woo bol podľa mňa najlepší a najlepšie poukázal na rozdiely, riešenia a konzumný svet. Ukázal pouličnú prácu detí, chudobu, bohatstvo a rozvrátené vzťahy a u mňa má 98%. Celkovo to má u mňa tesné 4 hviezdičky. Ale bolo to fajn a uvítal by som viac takýchto projektov. (10.04.2012)