Režie:
Vladimír BahnaScénář:
Vladimír MináčKamera:
František LukešHudba:
Šimon JurovskýHrají:
Jela Lukešová, Samuel Adamčík, Július Pántik, Jozef Čierny, Gustáv Valach, Mária Hájková, Viliam Záborský, Elena Zvaríková-Pappová, Július Bulla (více)Obsahy(1)
I rolnická žena ze zapadlé slovenské dědiny může dorůst k politické uvědomělosti, jak dokládá svými osudy hrdinka tohoto filmu, natočeného v polovině 50. let. Žena celé roky marně čeká na návrat svého muže z války, až život jí změní vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Bojuje pak nejen za prosperující zemědělské družstvo, za právo na opravdovou lásku, ale hlavně proti přízrakům minulosti. Její muž se sice potají vrátí, ale zcela zapojen do záškodnické práce nakonec vyhrožuje i své manželce a dokonce se pokusí unést jejího synka. Vznikl příkladně uvědomělý plakát, který dnes dosahuje nezamýšleně parodických hodnot - natolik je vypravěčsky neumělý, ale o to pompéznější.
Slovensky umělecký film „Žena z Vrchov" ukazuje v dramatickém příběhu prosté vesnické ženy Marky Kedrové, jíž se po skončení druhé světové války nevracel dlouho z fronty muž, povalečné poměry v horské dědině a těžký přerod vesničanů rozhodujících se pro společné hospodaření v zemědělském družstvu. Ve filmu jsou zachyceny i události Února 1948, jak se odrážely v životě vesničanů a zejména v rozuzlení životních osudů Marky Kedrové a jejího synka. (FILMOVÝ PŘEHLED 13 / 1956)
Dramatický príbeh mladej ženy Márie Kedrovej, ktorá sa postupne vymaňuje z ponížujúceho postavenia v rodine a spoločnosti v povojnových rokoch. Unavená neľudskou prácou a tyranizovaním za strany kulackej rodiny jej muža po nekonečnom pokorovaní odchádza z kedrovského domu so synom Martinom, aby začala žiť svoj vlastný život.
(oficiální text distributora)
Recenze (9)
Ještě téměř na konci filmu jsem měl v úmyslu dát o hvězdu více. Jedná se sice budovatelské drama klasického schématu. Konec války, zbídačení vesničané, záchrana v podobě komunistické strany, převrat, Gottwald, kolektivizace, diverzanti a nepřátelé republiky, konečné vítězství. Myslím, že spoilerovat u budovatelského filmu není žádný prohřešek, protože jak jinak může podobný film skončit. Chtěl jsem ale říct, že tento film se povedl alespoň po stránce vynikajících hereckých výkonů předních slovenských herců a proto jsem se téměř nechal strhnout k perverzním třem hvězdičkám. Ovšem na samém konci filmu přišel neskutečně patetický proslov Julia Pántika a bylo po nadšení. Aniž bych chtěl polemizovat o kráse hlavní představitelky Jely Tučné, nebylo by od věci, kdyby jí maskéři trochu vytrhali to husté obočí. Mezi vrstevnicemi vypadala bohužel jako Brežněvova dcera. ()
Dramatický námět ze slovenské vesnice je zaměřen na osudy Marky Kedrové, mladé ženy, která se postupně osvobozuje z ponižujícího postavení v rodině i společnosti. Marka, bývalá služka u vesnického boháče, se stane uvědomělou bojovnici za uskutečnění přerodu vesničanů. Zároveň s ní prodělává nesnadnou změnu celý život horské dědiny. Režisér Vlado Bahna , který natočil „Ženu z Vrchov" jako svůj druhý umělecký film, datuje svou práci ve filmu od r. 1945, kdy nastoupil jako dramaturg krátkých filmů. Později začal krátké filmy sám režírovat. Několik námětů k těmto filmům načerpal na Trati mládeže. Za film „Čarovný prút" získal" v r. 1949 národní cenu. Práci mladých budovatelů věnoval celovečerní dokumentární film „Ocelová cesta" (1950). Snaha zachytit poválečnou industrialisaci Slovenska a podat pravdivý obraz výstavby byla realisována barevným dokumentárním filmem „Dúha nad Slovenskom", vyznamenaný v r. 1952 státní cenou. Prvním uměleckým filmem Vlado Bahny byla filmová adaptace románu národního umělce Petra Jilemnického „Pole neorané". Tvůrčí kolektiv tohoto filmu byl rovněž vyznamenán státní cenou (v r. 1954). Filmový přehled 13/1956 ()
Problémom slovenských filmov 50-tych rokov je silná politická angažovanosť v prospech budovania lepších zajtrajškov. Doba to vyžadovala, tvorcovia sa podriaďovali. Našťastie je mnoho filmov, ktoré majú silný námet, kvalitné spracovanie a herecké obsadenie. Aj v tomto prípade to platí. Žena z vrchov je kvalitnou sociálnou drámou z konca druhej vojny, profesionálne natočenou. Ako negatívum je krátka minutáž, film sa potýka so skratkovitosťou, ale možno je to len veľkosťou literárnej predlohy. Bohužiaľ, záverečný plamenný preslov vracia kvalitný príbeh do klasickej schémy vtedajších budovateľských filmov. ()
Áno, je to budovateľská dráma a slovo komunizmus sa tam spája s takými slovami ako sú statočnosť, česť a mier. Ale, ten, kto sa odtotožní od týchto pojmov (a samozrejme čo znamenajú), dostane celkom solídny príbeh, obstojne zahraný (na tú dobu), ktorý zaujme celých 100 minút. Hodnotenie: 55% ()
Film o žene, ktorá sa rozhodla postaviť na vlastné nohy a napriek nepriazni osudu zabojovať o svetlejšiu budúcnosť nie len pre seba, ale pre celú "horskú" komunitu. Jeden z ďalších slovenských filmov odohrávajúcich sa po druhej svetovej vojne v časoch zakladania spoločných družstiev, ktorý však dnes vyznieva až príliš agitačne a toporne, na to aby sa s ním mohol divák lepšie stotožniť. Bart, na to obočie sa fakt nedalo pozerať :) ()
Bahna naservíroval príbeh, ktorého polovicu odrozprával v tme, kde nikomu nevidieť do tváre. V snímke sa zišla slušná herecká zostava na čele s Pántikom. Režisér vypichuje ženu do čela družstva, ktorej sa náhle zjaví po rokoch v dome manžel, nezvestný po vojne, stvárnený ujom Čiernym, ktorý je od Lukešovej o 19 rokov starší. A teda ich dvoch spojiť nebol veru najlepší nápad. Družstvo sa vybuduje, kravičky dávajú viac mlieka ako keby neboli na družstve. Navrátivší manžel začne chystať peklo keď sú od korýtka čudne odstavení jeho brat i s Kubišom, vo filme to je urobené cez hustú skratku bez bližšieho vysvetlenia, skrátka Bahna sa s tým nebabre. Záverečný prejav Pántika v Prahe bol už cez čiaru, zabalil celý film ako komunistickú agitku. ()
Příliš schematické, nevěrohodné charaktery postav a jejich rychlokvašený vývoj. Ne, tenhle scénář se nepovedl. V rámci žánru za 2. ()
Konečně i jeden opus o zakládání družstev ze Slovenska. Je to takové celkově uječené a o ničem, ale DMN to naopak zachraňuje závěrečná pasáž s projevem Jula Pántika, která tomu dává tu pravou sladkou budovatelskou tečku. ()
Není hezké se pošklebovat těmto věcem. Prostě byla taková doba. Doba filmů Bahenních. Dnes už je to jen nekoukatelná parodie. Jediné co je podobné, je zlo v lidech, které se může opět vrátit, až jim bude tak, jak jim bylo tenkrát po válce. ()