Plynové lampy

Klasický mysteriózny filmík, ktorý stavia na atmosfére a trochu aj na napätí. Hlavne teda v závere. Od trileru to má ale trochu ďaleko. Atmosféra viktoriánskeho Londýna je výborne zvládnutá, rovnako ako mne doteraz neznámy Boyer, na ktorom síce nestojí celý film, ale dáva mu kvalitnú nadstavbu. Jeho presvedčovacie metódy a poskakovanie do kontrastných emócii je skvelo zvládnuté. A ešte k tomu jeho nepríliš dobrá angličtina - až tu sa dozvedám, že je to rodený Francúz. Bergmanová rolu pološialenej, ale krásnej mladej ženy zváda, takže celková spokojnosť. (26.10.2018)

Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. (25.10.2018)

Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. (23.07.2006)

Teď, skoro už po třičtvrtě století, by asi po Ingrid Bergmanové požadoval jiné ztvárnění hlavní hrdinky. Nicméně i tak jde o velice dobrou detektivku, zahrnující nátlakovou či vyděračskou metodu, která se v manželstvích objevuje poměrně často, a které přijít na kloub je obtížnější, než když jsou ve hře pouze šperky, byť nedozírné ceny. Není třeba krást brože nebo kapesní hodinky, to dovede každý zloděj, ale správně se rozhořčit, když se rozlije káva na ubrus, v správnou chvíli není nakrájená mrkev do polévky a podobně. Přitom jen málokdy se objeví Joseph Cotten a řekne, jak se věci skutečně mají. Člevěk na to musí přijít sám a zachovat se jak umí. (17.02.2019)

Manželem terorizované ženy jsou častým filmovým námětem. Tento více než sedmdesát let starý psychothriller je špičkovou ukázkou tohoto žánru. Vyniká skvělými hereckými výkony, velmi dobrou výpravou a kostýmy, napínavým příběhem a depresivní atmosférou s prvky tajemna. Ingrid Bergmanová v roli naivní, ušlápnuté manželky se vlivem stupňujícího se psychického teroru ze strany manžela pozvolna propadá od počátečních depresivních stavů až na pokraj šílenství. V roli jejího démonického muže ji excelentně sekunduje jako velmi přesvědčivý manipulátor Charles Boyer, který má na svědomí plíživě houstnoucí atmosféru tohoto filmu, jíž jsem podlehla i já. Člověk si po takovém zážitku začne vážit dobrého životního partnera. (24.02.2016)