Román pro ženy

Viewegh pro mě není nijak úchvatný autor, ale jisté kvality má, protože ženské cílové pole zasáhl velmi přesně (teda až na to výrazně intelektuální:)). To se musí ocenit, přesto to nenaznačuje nic většího než jen správné zvolení mixu splňující očekávání relativně jednoznačně udané skupiny diváků. Takový Román pro muže nejen, že by byl o hodně kratší, měl by zvýšenou nepřístupnost a vysokou hustotu nahých dívek na cm čtvereční filmu, ale také by byl obdobně prázdný... Sympatická záležitost s dobrým obsazením a pár dobrými vtipy, ale stále na jedno použití... (pro dámy vynásobit použití deseti, děkuji) (30.07.2005)

O tři dny později si už ani pořádně nepamatuju, o čem to bylo a to je s podivem, protože třeba Francouzský polibek jsem neviděl nejmíň rok a dokázal bych některé dialogy odříkat zpaměti a spoustu scén vidím před očima. Román pro ženy není špatný, protože aspoň nenudí. Ale vtipy autoři pasují až příliš často až příliš na sílu. Některé věci jsou naprosto zbytečné (kadeřnice, o jejichž časovém určení si nejsem jistý dosud). Srovnání Radya se Sexem ve městě je trefný, až na to, že Sex ve městě je přeci jen ještě o něco dál a to tím lepším humornějším, více feminističtějším a sakra vulgárnějším směrem. Postavy tu nejsou nic moc, možná až na Vašutovu, zbytek je naprosto nezajímavý. Herecky ale exceluje Simona Stašová a to hlavně v části, kdy se dozví a sžívá s Pažoutem a Stella Zázvorková když se zblázní a zničí stromek. Hlavní hrdinka je povrchní až to bolí, zamilovává se málem každý den a pokud je to archetyp průměrné dnešní dívky, vstoupím radši do kněžského semináře. Vieweghovy knížky jsem nikdy nečetl, jejich adaptace jsem sice viděl, ale taky mě nebraly. Jeho smysl pro humor mi přijde příliš strojenej a napasovávanej. Jo a Něrgešová by měla zůstat v Superstar. Na to se nedívám a tak nebudu muset přivírat oči. A tak zůstává jen dobrý dojem z Marka Vašuta a jeho charismatickýho pětačtyřicátníka ve formě. (15.11.2006)

Průměrné drama o lidských vztazích, které možná 2x vyvolá pozvednutí koutků (komedie?) a na někoho třeba i zapůsobí natolik, aby se zamyslel nad svým životem a lidmi okolo sebe. Já do téhle kategorie nepatřím, bez většího zájmu jsem dokoukala, užila si obstojné herecké výkony (zvláště S. Stašovou) a to je asi tak všechno... V podstatě nemám na co plivat, ale ani nevím, co chválit. Neuchvátilo mě to, snad je na vině Vieweghova předloha (není to můj oblíbený spisovatel, ani jako člověk mi není sympatický); každopádně tenhle typ filmů není můj šálek kávy. 50% (03.06.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,064,574(tržby v rámci Česká republika, Slovenska a Južná Kórea)║ Režisér Filip Renč nesklamal a natočil zaujímavý pohľad do ženskej duše, kde sa odohráva záhadná citová väzba a čudný nesúlad náklonnosti k rôznym tipom mužov. Zuzana Kanóczová je viac než len sympatická vo svojej úlohe a dokonca si svojim výkonom kradne film len pre seba, nestíha pri nej ani Marek Vašut. (21.04.2008)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)