Infekce

J-horror pravdepodobne vo svojej najslabšej chvíľke. Plynie to v tradíciách východného žánru, čiže viac pomaly a o to viac tajomnejšie, ale príbeh nieje dobrý a herci takisto neposúvajú divácky zážitok na vyššiu métu. Trochu toho slizu ( gore ) zapôsobí, ale aby sa to priblížilo k nedostižným hraniciam ( RINGU, JU-ON, CHAKUSHIN ARI ) na to trebalo tvorcov inej ligy. (27.04.2016)

Nechápu, proč jsou všechny asijské filmy (a obzvlášť horrory) tak nehorázně nudné... Prostě se v nich nic neděje. Čas do konce jsem začal hlídat už po slabé půlhodince a to pravidelně jednou za pět minut, prostě NUDA. Děj se strašně táhne a konečná pointa je už jen slabým pokusem o šok pro diváka, který se teda určitě nekonal. Infekci už doufám nikdy neuvidím, mohl bych totiž u televize zapustit kořeny. (07.03.2010)

Japonci nám opět nabídli pořádnou akci tentokrát z nemocničního prostředí. Tajemné, ponuré chodby chátrající nemocnice mají nabudit v divákovi pocit dusivé a strach nahánějící atmosféry. Opět dokázali, že dobré filmy se dají natočit i z levných prostředků. Líbí se mi jakým způsobem rozvíjí jednotlivé postavy. Z velkého tvrďáka se nakonec stane posera nebo z plaché dívky největší hrdinka. Tady vidíme, že skoro všichni pacienti mají nějakou vadu a jen velmi málo je jich nemocných jen fyzicky. Co se týče lékařského personálu můžeme vidět změny chování u všech postav. Nejlepší jsou asi ty dvě sestřičky, z nichž se jedna učí píchat jehly do žíly a druhá si pochutná na skvělém mase. Samotné ztvárnění přeměny nakažených lidí je zvláštní. Moc efektů na to nepotřebovali. Stačilo trochu zeleného hnusu a pěkná vrstva make- upu. Chvílemi mi některé scény připadaly sice jako z filmu Nenávist, ale originalita se nedá popřít. (01.07.2008)

Na to, že u japonských hororů občas nevím, která bije, trochu tápu v logičnosti a posloupnosti děje (mnohdy mi připomínají Lynchův styl roztřeseného a "maglajsovitého" vyprávění), a připadají mi trochu zmatené, jsem si už tak nějak zvykl a abych pravdu řekl, ani mi to nějak nevadí. Naopak, při druhém a dalším koukání člověk alespoň odhalí něco nového, co mu prve uniklo, slepí nějaké střípky skládačky. Infekce mě dostala hlavně tím, že ve mě vyvolala dost nepříjemné pocity (v tom dobrém slova smyslu), vtáhla mě do své husté, a ano, i strašidelné, atmosféry a při jejím sledování jsem se cítil dost nesvůj. A to jen tak každý film nedokáže. Má to nádech duchařiny, ale je to spíš dost psychárna. Samy od sebe se houpající houpačky a pomatená stařenka mě hodně dostávaly. Dlouho jsem Infekci odkládal a asi to byla chyba. Hodně dobrý zážitek. (17.09.2009)

Ponurá a temná nemocnice, nekončící nápor pacientů, přepracovaní doktoři a sestry, napjaté vztahy mezi personálem, děsivá tajemství, záhadná nemoc - základní rámec jako by z oka vypadl seriálu Království Larse von Triera, jemuž se film podobá i použitými barevnými filtry nebo architekturou nemocnice, která vypadá spíš jako tovární komplex. Jenže na co měl von Trier dvě sezóny (a stejně to nestihl), tady je všechno narvané do 90 minut. Takže se skáče od jedné postavy ke druhé a nic není dostatečně rozvinuto. Na jednu povedenou atmosférickou scénu připadá deset nudných, nezajímavých a často i vyloženě pitomých (včetně závěrečné pointy). (09.02.2012)