Naboso

Tak trochu "rainmanovské" témátko, i když Dustin samosebou nemá na poli mentálně chorých na útěku z léčebny konkurenci :) Ale i tohle dobře funguje, má to atmosféru, dobré herce a pěkný příběh, kdy se člověk v řadě situací v křesle "ošívá"... a taky jsem zjistil, že Němci mají nějak moc rádi Cohenovu Hallelujah - byla jak v Občanské výchově, tak tady (dokonce opakovaně) :) (20.04.2006)

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu. (07.07.2022)

Moc hezký to bylo. Vážný i nevážný roadtrip příběh, se skvělou hudbou a výborným ústředním duem – Til má charismatu na rozdávání a jeho parťačka svou naivní nevinnost hrála kouzelně. Dobré podhoubí pro výbuchy smíchu, žádná tuctová komedie. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 8 | humor 4 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (17.02.2013)

Til Schweiger dokaze prekvapit, to uz zname...nicmene, nevim zda je to tim ze jsem zrovna oslabeny paralenem a "koukam z postele" (chripka), nebo zda to ma nejaky podprahovy odkaz k me fatalisticke nature, ale tohle se mi libilo opravdu strasne moc. S Rain Manem to nema vubec nic spolecneho. Tahle slecna neni postizena, jen ji dlouho drzeli privazanou doma. To je rozdil. Mam rad jednoduche filmy o velke lasce, navic s happyendem...co vic si prat. A Johanna Wokalek je odzbrojujici - tleskam... (31.01.2011)

Tenhle film mě dostal. Neobvykle romantická komedie s překrásným hereckým výkonem Johanny Wokalek. Její Leila byla zranitelná a nevinná malá holčička objevující poprvé opravdový svět, zakletá v těle devatenáctileté dívky. Někdo tu zmínil, že chemie mezi ní a Til Schweigerem nefungovala – s tím nemůžu ani trochu souhlasit. Leilino vyznání lásky k Nickovi na konci filmu se u mě zařadilo do mého žebříčku nejromantičtějších filmových momentů...“Tančili jsme. Koupili jsme si spolu lístky na autobus. Jedli jsme zmrzlinu. Spali jsme ve stejné posteli. Koukali jsme na měsíc. A slyšela jsem tlukot jeho srdce...“ (20.10.2008)