Naboso

Tenhle německej film mě naprosto dostal. Byla to prostě nádhera, sice je příběh mírně neoriginální, ale to vůbec nevadí. Til Schweiger prostě zase záválel a to hned na dvou frontách, jako režísér celej film skvěle vyvážil, i když přece jenom mi přišlo, že malej kousek mu trošku haproval, ale nakonec to zvlád a hlavně zaválel jako herec, kdy byl fakt skvělej, ale na Johannu Wokalek, stejně neměl, ta v roli Leily byla famozní. Těch 5* prostě dát musim (29.06.2007)

Tak neviem, či tento film Til Schweiger točil ako nezávislý festivalový film, alebo ako komerciu pre nemecké multiplexy, je to niečo medzi, ale to je nakoniec jedno, podstatný je divácky zážitok. Naboso je film o relatívnosti bláznovstva, o relatívnosti vnímaní normálnosti prostredí, ktoré rozdeľujeme na ústav pre choromyseľných a "tam vonku", kde je to plné ešte väčších bláznov, častokrát priamo v rodine. No a samozrejme o láske a jej hľadaní. Film je plný nereálnych scén, dialógov a reakcií postáv, ktoré so skutočnosťou toho príliš spoločného nemajú, ale mierne gýčovitý a komediálny Schweigerov prístup k látke toto všetko do istej miery ospravedlňujú. Asi si na ňom zgustli tí najsnobskejší filmoví kritici a najväčší Hanekeho priaznivci, najlepšie ale bude sa nechať filmom proste unášať a na jeho chyby nemyslieť, načo si kaziť príjemný filmový zážitok. 70%. No a pre večných pochybovačov ohľadom vzhľadu nemeckých žien je tu ústredná krehká deva Johanna Wokalek a dve sexy prihrávačky v podobe nevesty a "rodinnej" priateľky. (20.03.2013)

Pro mě osobně nevýrazný a zbytečný film, ve kterém mi skoro všechno přišlo protivné - herecké obsazení, postavy a jejich dialogy, mdlá režie i hudební doprovod (vyjma velmi pěkné ústřední melodie). Za sebe nemám problém napsat, že hezounek Til Schweiger je všechno, jenom ne dobrý herec - och bože, koukat na jeho stále stejný obličej by snad muselo uspat i mrtvého. Spíše nepěkná - než naopak - Johanna Wokalek mi pro změnu vzhledově strašně připomínala jednu moji kamarádku, což samozřejmě není její chyba, ale osobně mě to hrozně vyvádělo z míry. Obecně ale za největší slabinu filmu považuji scénář, který je... och bože, prostě tak nějak podivně splácaný ze všeho, místy nakročený ke komediální rovině, místy k vážné, aby ve výsledku nebyl ani jedním - film je to zoufale nevtipný i nedramatický - dvouhodinová stopáž je zde skoro bez konce. Film mě mě nadchl pouze krásnou - ale vážně KRÁSNOU - kamerou, díky níž se dalo vydržet na to v dnešní ranní kocovině koukat (ne že by nedělní válení v posteli u filmu nemělo něco do sebe, ale zrovna v tomto případě z toho mám dost pocit promarněného času). Kdybych film viděl v lepším rozpoložení - a hlavně v kině a v původním německém znění s titulky - asi bych hvězdu přihodil. Takto za mě slabé tři hvězdy. (26.10.2014)

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)

Tak trochu "rainmanovské" témátko, i když Dustin samosebou nemá na poli mentálně chorých na útěku z léčebny konkurenci :) Ale i tohle dobře funguje, má to atmosféru, dobré herce a pěkný příběh, kdy se člověk v řadě situací v křesle "ošívá"... a taky jsem zjistil, že Němci mají nějak moc rádi Cohenovu Hallelujah - byla jak v Občanské výchově, tak tady (dokonce opakovaně) :) (20.04.2006)