Naboso

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)

Vážení přátelé...Til Schweiger, známý to herec - hezounek se pokusil něco i sám natočit...a moc mu to nejde...bohužel. Ona je to totiž velká škoda, že mu to nejde, ono to totiž mohlo být docela dobré. Kdyby nebylo toho kostrbateho scénaře, televizního vzezření, příšerných hereckých výkonů a celkově kýčovité a patetické a polopatické režie. Jenže...no tak trochu zpackaný film. Navíc viděno s příšerným primákým dabingem...za což ovšem Schweiger opravdu nemůže... (:o) Ale námět je hezký a hlavní postavy sympatické. ŠKODA jen výše zmíněného a malé uvěřitelnosti i autentičnosti celého filmu. (02.09.2009)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Dojímavá historka, jejíž prvoplánovitosti se celou dobu zuby nehty bráníte, aby vás stejně pohltila plnými doušky a zanechala ve vás na pár dní něco, co přesně ilustruje, jak silným médiem dokáže film občas být. Schweiger pokulhává jako režisér, ale to, co chce říct, stejně nakonec s úspěchem řekne. A i přes ten nucený dovětek "po osmi měsících" se mu to podaří barvitě, stylově a po emocionální stránce velmi silně. 70% (28.04.2006)

Tak neviem, či tento film Til Schweiger točil ako nezávislý festivalový film, alebo ako komerciu pre nemecké multiplexy, je to niečo medzi, ale to je nakoniec jedno, podstatný je divácky zážitok. Naboso je film o relatívnosti bláznovstva, o relatívnosti vnímaní normálnosti prostredí, ktoré rozdeľujeme na ústav pre choromyseľných a "tam vonku", kde je to plné ešte väčších bláznov, častokrát priamo v rodine. No a samozrejme o láske a jej hľadaní. Film je plný nereálnych scén, dialógov a reakcií postáv, ktoré so skutočnosťou toho príliš spoločného nemajú, ale mierne gýčovitý a komediálny Schweigerov prístup k látke toto všetko do istej miery ospravedlňujú. Asi si na ňom zgustli tí najsnobskejší filmoví kritici a najväčší Hanekeho priaznivci, najlepšie ale bude sa nechať filmom proste unášať a na jeho chyby nemyslieť, načo si kaziť príjemný filmový zážitok. 70%. No a pre večných pochybovačov ohľadom vzhľadu nemeckých žien je tu ústredná krehká deva Johanna Wokalek a dve sexy prihrávačky v podobe nevesty a "rodinnej" priateľky. (20.03.2013)