Silent Hill

Sharon je náměsíčná ( to má být ta nemoc na kterou umírá? Nebo mi něco uniklo?) a ve spánku opakovaně vykřikuje: Silent Hill. Její adoptivní matka Rose usoudí, že pokud místo znovu uvidí a rozpomene se, její noční můry zmizí. Do městečka je dostane šum rádia a následný smyk. „Jen temné síly odemykají a zamykají dveře do Silent Hill.“ Když se Rose probere, Sharon je pryč a v podivném místě se s ní ocitá jen policistka Cybil. Počítačovou hru, která byla předlohou neznám. Což se ukázalo (alespoň v mém případě) jako velký nedostatek. Rose bloudila v mlze a já tápala v příběhu. Ovšem znalcům hry a milovníkům žánru můžu popřát jen „Welcome to Silent Hill“. Protože pochmurné městečko vypadá patřičně děsivě, stejně jako náboženská fanatička Christabella. (16.05.2006)

Kdy už ti naivní rodiče přestanou s adopcí malých holčiček s podivnou minulostí? :-) Film jsem viděl před mnoha lety v kině a jediné co si pamatoval, bylo, že jde o docela slušný horor, a tak mě přepadla zvědavost, jak na mě zapůsobí opětové zhlédnutí. Pravda, začátek (kulku do hlavy distributora za tu jeho "smrtelně nemocnou dcerku") začíná zatraceně dobře. Tajemno, napětí, atmosféra, přesně v takové míře jak to mám u výborného hororu rád. Jenže, jak zde píšou i někteří další, s každým odkrytím "skutečnosti" tyto prvky slábnou a stejně tak divákovo pohlcení filmem, a to až do té míry, že ho osudy hlavních hrdinů přestanou zajímat, lekačky lekat, bubáci strašit, sirény vyvolávat nepříjemný pocit stísněnosti. Jediné co sílí je potřeba pokropit olovem skupinku náboženských fanatiků a neustále zdrhající holčičce přistřihnout nožič...pardon, křídla. Od návštěvy Temna jsem o snímek úplně ztratil zájem a monolog hlavní hrdinky uprostřed fanatiků jak na divadle mě upřímně rozesmál...co mi smích zarazilo, byl ale úplný konec, jistě, už návštěva manžela v Silent Hillu "to" naznačila, avšak stejně závěr působil jako by byl vystřižený z úplně jiného filmu (hru jsem nehrál, takže žádného vysvětlení se mi nedostalo). Díky vcelku nadupané technické stránce to bude ještě průměr. (14.09.2012)

Pod dohledem japonské herní firmy Konami a zaštítěn americkými penězi se francouzský režisér Christophe Gans vyhnul zásadní chybě filmových adaptací videoher a oproti předchozí praxi film podřizuje herním postupům. Příběh zachovává prvky adventur a vrstvení událostí podle levelové struktury. Hlavní devizou zůstává udržování pocitu permanentního strachu, k čemuž naopak slouží čistě filmové prostředky, a tělesný horor děsící deformovanými humanoidními těly. (19.08.2008)

Po audiovizuální stránce skvělé. Takřka vše se povedlo převést z předlohy, jenže to je paradoxně ten největší zápor, jelikož filmový Silent Hill tak vyznívá pouze jako další díl z herní série kde ovšem nemáme možnost interakce - postupujeme od levelu k levelu až do finále. Jako kdybyste sledovali někoho hrát některý z dílů Silent Hillu a to doslova. Scénář není nejsilnější, ale v rámci snímku funguje a závěr do celkové nálady zapadne nadmíru dobře. Herci jsou také dobře vybraní a i ta holčička se dá přežít. Celkově se ovšem jedná spíše o netradiční zážitek než o skutečně dobrý film. Ovšem když nic jiného, tak Christophe Gans dokázal, že snímky dle her nemusí být zákonitě céčkoidní záležitostí, ale i béčkoidní. (15.11.2007)

Mohlo to byť horšie. Gans sa po vizuálnej stránke vytiahol, hoci okaté CGI narúšajú starostlivo budovanú, celistvú, hrôzostrašnú atmosféru (popol, siréna). Rozhodne by v tomto prípade platilo staré dobré dobré menej je niekedy viac, pretože po poctivej a skvelej prvej polovici plnej nepríjemne tiesnivých náznakov, sa to utrhne v druhej z reťaze a stane sa z toho akčná nechuťárna.  Jasné, história pamätá filmy, ktorým to vyšlo majstrovsky (zdravím Votrelcov). Ale tuná to príliš nevyšlo. Skvelá rázna policajtka, „tušenia parfumu“, záverečný gauč a falošný pocit, že ste videli niečo, čo spasí žáner hororu. Nuž... nespasí. Kino Považan NMnV 2006 (17.11.2006)