Láska v bílém pekle

Velké překvapení. Očekávala jsem plytkou červenou knihovnu, dočkala jsem se znamenitého románového příspěvku k dokumentaci přechodu agrárního člověka v člověka industrializovaného. Snímek zachycuje vývoj ve fázi, kdy už existovala velmi početná skupina doslova "sebraných" nevzdělaných dělníků, nevládla však v Evropě dosud žádnou mocí. Dobové pozadí snímku je potom stejně jako novověk bojem mezi obchodníky, zbohatlými továrníky a touto skupinou. Defekt v oblasti citového prožívání predisponoval konkrétní jedince pro kariéru na obchodním poli, u jiných tomu bylo zas obráceně a defekt se dostavil až socializací v daném prostředí. Ve filmu prezentované absence sociálního cítění, narcismus, patologický egoismus a další prvky jsou společnými rysy takových dravců, a to je pochopitelně nedocenitelný psychologický vklad pro činnost, pro kterou se rozhodli (vposledku tento vývoj volně ústí ve vládu sociopatů). Centralizovanou moc, kterou po staletí budovali za účelem svých obchodních zájmů, uplatňují bezostyšně na úkor všeho, včetně přírodního prostředí (i to film dokumentuje ve formě potoka zbarveného syntetickými barvami z továrny). Oponentem je jim je nevzdělaný dav, který po tatáž staletí zůstával ve své chudobě prost důsledné výchovy. Koherentnější dvojici si lze jen stěží představit ;) Prostředí severoanglického industriálního Miltonu 19. století představuje snímek věrně, barvy i vybavení nejsou přikrášleny, aby je člověk počátku 21. století radostněji přijal. Špína jako obvykle explicitně chybí, přesto ji však ze záběrů cítíme. Chování příslušníků jednotlivých tříd se zdá být v souladu s dobovými materiály. Nepříliš originální propletenec milostných a rodinných vztahů se tu odehrává ve svěže realistickém prostředí, postavy nejsou černobíle schematizovány. Negativní i pozitivní postoje si tak získávají sympatie diváka a příběhy i přes absenci originality zaujmou. To platí snad více než pro jiné zejména pro postavu Tortonovy matky v přitažlivém podání Sinéad Cusack. (12.08.2014)

Poetický zážitek přesně podle mého gusta, který pobaví i rozesmutní. Tak teď už vážně, mám slabost pro tyhle příběhy. Ne nadarmo se říká, že někoho milovat znamená víc než jen myslet na vlastní štěstí. Čtyřhodinová podívaná stojí určitě za to. Mimochodem, proč nezachovali originální název seriálu North & South, to nechápu, vždyť ten název Láska v bílém pekle je fakt pitomost. (23.01.2011)

Vážně dobrá adaptace, perfektní hudba a samozřejmě důkaz, že vybírat si filmy podle herců dává smysl (očividně už skoro stereotypní cesta Hobit - North and South - Armitage fan). Odpustila bych jim i ten konec - sice nechápu, co se jim na knižní verzi nelíbilo, ale TAHLE změna mi nevadí 0:) Jediný důvod, proč tomu nedám pět hvězdiček, je Daniela Denby-Ashe, která je mi bůhvíproč bytostně nesympatická. Skoro jsem byla ochotná říct, že je to lepší než P&P, jenže ona je před kamerou skoro pořád.:/ Ale jinak moje láska k BBC roste s každou další minisérií :) (07.02.2013)

Originalitu v kostýmní romantice je netřeba hledat. Tady se hraje spíš na to, jakým stylem se látka podá než, kdo napíše příběh s překvapivějšími zvraty. Nicméně, když už jsme u toho, mně to připadá jako mix Pýchy a Předsudku a Panství Downton (fanoušci poznají, že si zde zahrál i jeden stejný herec.) Dramatický oblouk ústřední romance se skutečně vyvíjí jako u Jane Austenové s tím rozdílem, že se tu postavy mohou projevovat poněkud živelněji. (Tzn. rozčilování povoleno, ale polibek pochopitelně až na závěr.) Dále tu ale máme i sociální drama, které nám připomene, že manuálně pracovat v 19. století nebyla žádná slast, a že je lepší si normálně promluvit než si snižovat IQ vyřváváním v davu. (A že za kouření na pracovišti schytáte nejen vyhazov, ale i jednu do zubů.:)) Každopádně se toho tu neděje málo a čtyři hodiny uběhnou jako voda. Každý díl navíc obstojí dobře sám o sobě, přičemž především druhý a třetí výrazně gradují. Herecké obsazení je bezchybné a vévodí mu samozřejmě Richard, který hraje stejně dobře jako vypadá. (Což se o hlavní hrdince po vzhledové stránce tvrdit nedá, ale to je mi upřímně jedno.) Popisek k seriálu mě původně pobavil, ale nyní naprosto chápu, že kvůli němu zrušili tu diskuzi :) (19.01.2014)

Už dlouho jsem nebyla roztřesena tak žáru-plnou a vznětlivou atmosférou jako při této sérii obrazů. Charisma Thorntona bylo naplňující všechny prostory, až jsem se divila, že mohu dýchat a že Margaret si zachovává svoji chladnost a odstup. Přesto je tu však pár důvodů, proč nejsem úplně udolána. Příběh byl dle mého velmi nevěrohodný, sled událostí velmi nastavený a gradace závěru rovněž nevěrohodná. Myslím, že je na místě abych si přečetla předlohu, neboť alespoň v ní bych mohla lépe pochopit jednání většiny postav. Dále jsem trochu skeptická co se týče Thorntonovi osobnosti, asi si připadám trochu zahlcená ideály perfektních mužů z minulosti, vysněné spisovatelkami, neboť nevěrohodnost tohoto ideálu mě trochu popuzovala, přestože jsem tou vidinou byla okouzlena.. A tak se směsicí pocitů se loučím s tímto energií naplněným dílem a přes všechny záporné body, jsem si jistá, že se v budoucnu s Thorntonem přes obrazovku znovu setkám. (11.03.2014)