Grand Prix

Tento film som chcel vidiet len koli tomu, ze v nom hra Toshiro Mifune. Z tohto hladiska vsak film nema skoro ziadnu hodnotu, pretoze Mifune mal skutocne len malicko priestoru na to aby predviedol svoje umenie. Avsak objavil som zrejme najlepsi zavodny film vsetkych cias! Nejde o pribeh, ten je skor standartny a poctivo vyplnuje miesto medzi zavodmi. Avsak tie ZAVODY! Nieco tak surove, gulervuce a nebezpecne vyzerajuce som skutocne este nevydel! Prejazd klopenymi zatackami mi doslova nahanal strach. A hucanie motorov, dym zo zhorenych pneumatik a ten pocit rychlosti! A kamera a celkovo vizual, to je skutocne nieco. Nehladiac na skor priemernu dejovu stranku je tento kusok skutocne povinnostou nie len pre milovnikov silnych motorov. (8.5/10) (03.07.2007)

Film Grand Prix je absolutní vrchol autošportu ve filmu. Srovnávat se s tímto filmem může snad jen Le Mans (1971). Grand Prix je ale ještě dál, kousek z F1, jeden závod za druhým, mezitím můžeme poznat atmosféru/okruh tak jako jen v reálu. Je neskutečný kolik dokázali vytěžit třeba z míst jako Monaco, Spa, Monza. A k tomu ještě pořádný příběh i mimo okruhu. Je hodně těžký odpovědět jestli by se dalo natočit film podobných kvalit i dnes, je jiná doba -reklamní doba-, ale třeba film Rivalové nemůže se s tímto filmem srovnávat. Obvykle neřeším kvalitu obrazu, ale tady radím, snažte se sehnat co nejkvalitnější, stojí to za to. 500 % (27.09.2014)

Co se týče závodnických prvků, tak tam není filmu co vytknout. Každý záběr z dráhy je parádní, obzvlášť ty z pohledu jezdce, které v mnohém připomínají ty, které můžeme vidět při současných přenosech závodů F1. Problém nastane, když se dostaneme z dráhy. Pochyby jezdců o smyslu závodění jsou ještě v pohodě, k tomu se v životě dostane každý závodník. Ale jakmile se začnou řešit vztahy, tak se musí snad každý nudit. Ne, že by byly tyto situace nereálné, to vůbec, ale film zde ztrácí své závodní tempo, což je silně proti srsti. I tak ale dávám za 4. Navíc, lepší závodnický film ještě nikdo nenatočil, což o něčem svědčí. (10.08.2011)

John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné. (28.02.2018)

Formule mě nebaví, a tak jsem alespoň doufala, že mě třeba zaujmou charaktery jednotlivých postav. Musím si k nim přece vybudovat nějaký vztah, když jim mám fandit a bát se o ně. Jenže všechny mužské postavy určuje jejich posedlost závoděním a víc se o nich nedovím. Jejich partnerky jsou na tom ještě hůř, jsou tam jen na okrasu (a Stoddardova manželka se svou „komplikovanou“ povahou k naštvání). Paradoxně tak musím nejvíce vyzdvihnout atmosféru závodů a dění okolo nich. To bylo alespoň filmařsky promyšlené. Pořád mě ale překvapuje, s jakou lehkostí se všichni vyrovnávají se smrtí. Jak rychle se oklepou z tragického úmrtí diváků anebo ze smrti jezdců. Ten závěr to vlastně výstižně shrnul - davy šílí, vítěz se raduje, bouchá šampaňské a za zády jim ještě stoupá dým ze smrtelné nehody… (08.08.2023)