Waterloo

„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. (04.03.2021)

Vojenští teoretikové označuji Napoleonovi bitvy za koncerty, pravda Waterloo se mu moc nepovedlo. Ale Rudolfovi Hrušínskému se drama Waterloo povedlo a spojení s dalšími herci jako třeba Radovan Lukavský (Fouche), Jiří Adamíra (Ney), Luděk Munzar (Fleury de Chaboulon), František Smolík (doktor), Zdeněk Štěpánek (starý veterán) zahráli skutečný herecký koncert. (31.01.2023)

Napoleon se v noci před bitvou dozvídá, že Blücher zřejmě jede na pomoc Wellingtonovi, ale bitva je na spadnutí a Napoleon toho má už dost. Spousta zajímavejch morálních otázek a psychologickej profil Napoleona. Krásný historický drama, který s minimálními možnostmi dělá divy. Jednak herci jsou vážně dobře vybráni a pak scénář je zajímavý. Do hry se povedlo protlačit mnoho historických faktů, takže zájemci o historii si smlsnou. Jsou tu nějaké menší odchylky od historie pro větší dramatičnost, ale to nevadí, protože je to naprosto v rámci přijatelné fikce či zjednodušení (tak se to dělá R. Scotte). Pokud se vám zdá Napoleon ve snímku krutý, tak ve skutečnosti byl dokonce ještě krutější. Popravy válečných zajatců, popravy civilistů, hordy civilních mrtvol při jeho válečných taženích, kdy vyplundroval veškeré zdroje a lidi poumírali hlady, zinscenovaný popravy, uřezávání hlav a jejich napichování na kůly, obnova otroctví... Poměrně nedávný historický zjištění ukazují, že pravděpodobně dokonce přišel jako první s plynovými komorami jako s prostředkem k masovému vraždění a genocidě. Předstihl tak Hitlera o víc jak 100 let. Je zajímavý, že díky umění Hrušínského vám ho je chvílema dokonce líto. Je to pořád člověk s rozporuplným charakterem a ne jen jednobarevná figurka. A pak je tu naprosto geniální výkon Štěpánka v roli prostého veterána, kdy jdou člověku až slzy do očí z jeho osudu a Smolíka, v roli doktora, který je zmítán výčitkami svědomí za všechny ty hrůzy, kterých se za ty roky s Napoleonem dopustil. (29.12.2023)

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění. (15.07.2022)

Pro mne absolutní top minimalistického televizního dramatu s dokonalým hereckými výkony. I taková maličkost, jako namaskovaný nos, udělá ohromný efekt - koukal jsem na několik Napoleonových portrétů a na na některých bych je s Hrušínským od sebe nerozeznal. A to mne přivádí k tomu, co tu čtu z některých komentářů: "Tohle by Napoleon nikdy neřekl, takhle se nechoval, tak to nebylo!" Je to, jako byste hejtovali Napoleonovy obrazy, že takhle určitě nevypadal - umělecké ztvárnění není fotka ani dokument, prosím, uvědomte si to. A kdo nemá rád a nechápe divadelní hry, ať na to radši vůbec nekouká... (09.11.2020)