Waterloo

Ze spojení Bělka - Šotola - Hrušínský vzešly dvě nezapomenutelný inscenace - Bellevue a Waterloo, obě stojí na hereckym koncertu Hrušínskýho, skvěle napsaných dialozích a monolozích a na civilní, střízlivé režii. Obojí má navíc i přes své výsostně komorní ladění obrovské vnitřní napětí - něco, co dnešní produkty tv postrádaj. (16.10.2009)

„Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit..“ (Napoleon Bonaparte). Těžce divadelní fabulace o jedné deštivé noci roku 1815, při které dojde ke střetu unaveného mesiášství a špinavých zákulisních praktik. Co se týká nechutnosti prostředků, je to souboj rovný, ovšem jen ten, kdo přijde s pragmatismem, má šanci vyhrát poslední bitvu.. Herecký ansámbl převážně z Národního divadla se v napjatých dialozích překonává a já bych jim to hltal, i kdyby kulisy tvořila autobusová zastávka. Je tu však ještě jeden magnetický element, který stojí nade vším. Fenomenální výkon Rudolfa Hrušínského v roli uvadajícího krutovládce. Ten pohyb na vlnobití sebejistoty, arogance, krutosti a zároveň paranoie, sebereflexe a pochyb je neskonale ladný a svým způsobem i strašidelný. Když se za větu tázací promptně zařadí věta oznamovací či rovnou nějaký příkaz, otáčí se za císařovým charismatem i plameny svící.. (16.08.2017)

Vojenští teoretikové označuji Napoleonovi bitvy za koncerty, pravda Waterloo se mu moc nepovedlo. Ale Rudolfovi Hrušínskému se drama Waterloo povedlo a spojení s dalšími herci jako třeba Radovan Lukavský (Fouche), Jiří Adamíra (Ney), Luděk Munzar (Fleury de Chaboulon), František Smolík (doktor), Zdeněk Štěpánek (starý veterán) zahráli skutečný herecký koncert. (31.01.2023)

Přežil jste sám sebe, císaři. Pohlížet na jednu z největších ikon světového moderního vojenství, která za svůj nedlouhý život svedla více bitev než Alexander Makedonský, bychom dnes měli spíše s respektem a obdivem, neboť zůstává nepopiratelnou historickou skutečností, že Francie v době Bonaparteho vlády patřila k rozhodujícím velmocím evropského kontinentu. Bělkova komorní inscenace nás zavádí do osudné noci před klíčovou bitvou u Waterloo, během které dochází k prudké výměně názorů mezi neústupným císařem a jeho maršály. Jediná noc, jediná místnost, jediné rozhodnutí. Je zřejmé, že Šotolova hra stojí a padá s excelujícím Rudolfem Hrušínským, který Napoleona pojal coby neurotického despotu, udílejícího nesmyslné rozkazy a požadavky (v tomto směru se interpretace skutečně blíží zkázonosnému obrazu posledních dní Adolfa Hitlera v jeho berlínském podzemí na konci druhé světové války), uvědomujícího si i přes všechnu vnější suverenitu svůj nezadržitelný mocenský pád. Účastí dalších špičkových herců (Kačírková, Munzar, Lukavský, Štěpánek, Smolík, Adamíra, Brousek a další) naštěstí nevznikl ledabylý, povrchní kolorit, ale nesmírně zajímavé, veskrze samostatné postavy, ostře kontrastující s právě probíhajícími událostmi kolem diktátorského císaře. Polemizovat o historické hodnověrnosti zde vyřčených slov nemá příliš velký význam, protože každá umělecká fabulace obyčejně vychází z oficiálních zdrojů; Šotolův text lze tedy vnímat jako jednu z možných (a ne zcela nereálných) verzí Napoleonova definitivního fiaska. Trvalým a vlastně mnohem cennějším odkazem této pozoruhodné černobílé televizní inscenace je defilé vynikajících hereckých osobností, skutečných velikánů své doby. Neokázalá okázalost, to je ten pravý kumšt. (23.10.2010)

Napoleon se v noci před bitvou dozvídá, že Blücher zřejmě jede na pomoc Wellingtonovi, ale bitva je na spadnutí a Napoleon toho má už dost. Spousta zajímavejch morálních otázek a psychologickej profil Napoleona. Krásný historický drama, který s minimálními možnostmi dělá divy. Jednak herci jsou vážně dobře vybráni a pak scénář je zajímavý. Do hry se povedlo protlačit mnoho historických faktů, takže zájemci o historii si smlsnou. Jsou tu nějaké menší odchylky od historie pro větší dramatičnost, ale to nevadí, protože je to naprosto v rámci přijatelné fikce či zjednodušení (tak se to dělá R. Scotte). Pokud se vám zdá Napoleon ve snímku krutý, tak ve skutečnosti byl dokonce ještě krutější. Popravy válečných zajatců, popravy civilistů, hordy civilních mrtvol při jeho válečných taženích, kdy vyplundroval veškeré zdroje a lidi poumírali hlady, zinscenovaný popravy, uřezávání hlav a jejich napichování na kůly, obnova otroctví... Poměrně nedávný historický zjištění ukazují, že pravděpodobně dokonce přišel jako první s plynovými komorami jako s prostředkem k masovému vraždění a genocidě. Předstihl tak Hitlera o víc jak 100 let. Je zajímavý, že díky umění Hrušínského vám ho je chvílema dokonce líto. Je to pořád člověk s rozporuplným charakterem a ne jen jednobarevná figurka. A pak je tu naprosto geniální výkon Štěpánka v roli prostého veterána, kdy jdou člověku až slzy do očí z jeho osudu a Smolíka, v roli doktora, který je zmítán výčitkami svědomí za všechny ty hrůzy, kterých se za ty roky s Napoleonem dopustil. (29.12.2023)