Waterloo

Věřím že by Hrušínský zahrál dobře ale zde nebylo co hrát. Toto konverzační drama které se odehrálo v jedné místnosti prostě nemá na to, aby zabavilo diváka déle než hodinu a půl a vzhledem k tomu že tento snímek má přes dvě hodiny, několikrát jsem se přistihl jak koukám na hodiny a čekám na konec.Pro mě dvě hvězdy (25.11.2008)

Silné protiválečné drama o moci, která korumpuje, a ta absolutní, jak známo, korumpuje nejvíc. Jedna noc v předvečer rozhodující bitvy, která dělala dějiny, v podání Rudolfa Hrušínského coby Napoleona a několika dalších špičkových herců z jeho okolí coby jeho obětí či protihráčů. Lukavský ztvárnil intrikána Foucheho - jeho šéf tajné policie je skutečně postava k sežrání. Komorní hra silná především vyhrocenými dialogy a dobře prokreslenými postavami. Nejlepší byl vedle Hrušínského Zdeněk Štěpánek coby věrný, nekriticky uvažující voják, který si svého pána idealizuje a obětuje za něj život. Celkový dojem: 90 %. Natočené ve velmi jednoduchých, téměř divadelních kulisách. (16.06.2006)

„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. (04.03.2021)

"Každá bitva se dá prohrát." - "Každá ne." - "Jaká ne?" - "Ta, která se nekoná." Natočit hodinu a čtyřicet dlouho konverzačku, ze které člověk po celou dobu takřka nespustí oči, to bylo umění, jímž naši staří dobří mistři vládli. Waterloo se podařilo, Rudolf Hrušínský (zase) zazářil... No a sledovat tu úžasnou plejádu výborně obsazených herců ve vedlejších rolích, kteří postupně jen tak mimochodem přicházejí na scénu a přibývají do děje (část s Františkem Smolíkem nemá nejmenší chybu), to bylo velké potěšení. Ocenil jsem i scénář, který diváka neznalého historických souvislostí postupně seznámí s tím nejdůležitějším, a diváka znalého (příliš) neurazí tím, jak některá fakta zjednodušuje. Ovšem poslední zbytečnou, evidentně pro efekt a údernou pointu psanou větu, která z Napoleona udělá naprostého idiota, jenž ani neví, u které vesnice se připravuje na bitvu, odpustit nemůžu. (17.11.2011)

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění. (15.07.2022)