poster

Hlas divočiny

  • Česko

    Volání divočiny

  • Velká Británie

    The Call of the Wild

  • Francie

    L'appel de la forêt

  • Západní Německo

    Ruf der Wildnis

  • Itálie

    Il richiamo della foresta

  • Slovensko

    Hlas divočiny

Dobrodružný / Rodinný

Velká Británie / Francie / Západní Německo / Itálie, 1972, 100 min

  • sportovec
    *****

    Natočit film, který by byl alespoň tak londonovský jako jeho literární předloha, nebylo nikdy snadné. Zdánlivá přímočarost zejména jeho drsných severských próz by k tomuto pocitu mohla přímo svádět. Záměna za klasický dobrodružný (akční?) žánr je svůdná a cesta do pekla podprůměru a kasovního trháku v tomto kontextu až ďábelsky snadná. Připočteme-li k těmto svodům klasické a v mnoha ohledech rovněž kasovně svádějící herecké obsazení (Charlton Heston, Michelle Mercierová) je výčet mámení a návodů dovršen. Přesto - nebo právě proto - se režiséru Annakinovi podařilo z těchto pomyslných osidel vyváznout a při zachování vnějškových kulis dobrodružnosti ještě dále rozvinout základní nerv Londonovy předlohy. Je jím její ekologický rozměr, skutečnost, že hlavním hrdinou je pes a lidské postavy jsou vnímány především jeho zrakem i hodnocením. Svědectví, které se nám tímto způsobem nabízí, není z nejlichotivějších; o to výstižněji však zachycuje genia loci klondijkovského údolí a vůbec drsné aljašské a yukonské přírody, jak se s ní postupně Američané začali seznamovat poté, co koupí získali někdejší Ruskou Ameriku. Neméně zajímavé je ve VOLÁNÍ prolnutí světa dvou blízkých živočišných druhů: psa a vlka a oslava inteligence zvířete, které funguje v lidském hodnocení nejen jako symbol věrnosti a obdivu, ale - skoro stejně často - i jako nezasloužené východisko mnoha nelichotivých přízvisek a brutálních nadávek. V každém případě se divák nenudí a film utkvívá v jeho paměti i dlouho poté, co ho zhlédl. Kvalita nemusí být vždycky v řvavém obalu; tím nejlepším doporučením zůstává totiž neopakovatelný zážitek, který nabízí.(15.8.2009)

  • mortak
    ***

    Dobře natočená informace o knize. Jenže tu chybí napětí, které by vtáhlo diváka do děje. Buck je ukraden a prodán za pár minut, jeho učednická cesta do Dawson city je spíš takový deník, kde je každé příhodě věnován suchý záznam, Heston nic nehraje, jen je tím správným zálesákem...Zůstala kostra příběhu, ale chybí tu maso - Londonova schopnost trojrozměrně vymodelovat ze slov skutečný svět, skutečnou Aljašku.(2.10.2009)

  • Pepinec
    ****

    "Když má chlap tohle, víc nepotřebuje..." říká John uprostřed zasněžených hor a v objetí přitom nesvírá Angeliku, nýbrž Bucka. Souhlasím s ním a dodávám; když má člověk dobrodružnou povahu, víc ani od filmu nepotřebuje. Třebaže je to jinak taková vlažná polívčička, láska k přírodě (stejně jako láska k psům) z ní dělá chutnou večeři.(17.8.2012)

  • Ještěřák
    ***

    Tak tohle převekslování Jacka Londona na plátno je opravdu hodně hodně volné, a i když se nedávno zesnulý Ken Annakin zcela podle mého očekávání nedokázal vyrovnat Londonovi v příběhu, ba ani onu neuvěřitelnou živelnost Aljašky & Aljaščanů filmu nevtiskl - ostatně, měl na to pouhých 100 minut prezentace - popasoval se s látkou se ctí. Na dostatečnou úroveň tak CALL OF THE WILD pozvedává dobře ztvárněná Aljaška, víceméně abstrahovaná od zbytečných keců, teatrálních kudrlinek a příkras, a moc hezká paralela mezi začátkem a koncem, kterou jsem si osobně musel na začátku filmu znovu dohledat. Dneska už by se to filmu pravděpodobně nestalo a snímek by tedy na konci dopověděl začátek podruhé - holt daň za nepozorného, zhýčkaného a přezásobeného diváka 21. století. Znamenitá je tradičně i Morriconeho hudba, která Londonovu severskému eposu samozřejmě chybí a kterou jsem si jako nevelké děcko při čtení Bílého tesáka takto rozhodně nepředstavoval (70%). :-)(8.10.2009)

  • tahit
    ***

    Asi se nemýlím, když napíši, že film je určen především příznivcům nezapomenutelných příběhů z Londonových knih a dobrodružně laděným divákům. Nevím, jestli je to nejlepší příběh o psu jak se všude píše, ale jedno vím jistě, že jeho dobrodružný kolorit je asi nejznámější. Určitě nabízel pro zfilmování hezčí dějové prvky. Pokud jde o samotný filmový příběh žel je slabší. Nechci moc srovnávat film a knihu, ale kniha to prostě u mne vyhrála. V tomto případě je film hodně dlužen této krásné knize. Přes všechny výhrady dávám ze slabosti k pejskům hvězdičku navíc. I když hlavní hrdina pes Buck (německý ovčák), který zde byl tak trochu na druhé koleji přihrával spíš lidem, než herci jemu.(22.9.2010)

  • - Natáčení probíhalo ve finském Laponsku, v Norsku a Španělsku. (Terva)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace