Metoda

Pokud toužíte doskočit na pozici vrchního buzeranta nechutně bohaté nadnárodní zlodějiny, nejde ani o to, co umíte, ale především jaký jste zmrd! Je li na takovou pozici bezskrupulózních napomádovaných panáků a těžce emancipovaných barakud v kalhotových kostýmech povícero, je náramně zábavné nahnat ty hyeny do jedné místnosti a nechat je vzájemně se požrat. Jde přeci o koryto, takže snížit se k čemukoliv je roztomile lidské a důstojnost, svědomí a morálka jsou výplody chorých mozků spisovatelů utopických sci-fi. Musí pak být skutečným potěšením, pod takovým hovadem otročit. Náramně povedená hispánská konkurzní vybíjená, kterou trochu splachuje do hajzlu celkem tupá pointa. (23.11.2011)

1 místnost, 7 kandidátů na jeden pracovní post a „vedení“, které se pomocí psychologického nátlaku, obratné manipulace...(neplést si se zastrašováním) snaží při „pracovním pohovoru“ vybrat nejschopnějšího kandidáta z dotyčných. Skutečný charakter člověka se totiž pozná ve vyhrocených (krizových) situacích. Bude dotyčný schopen vést firmu, nesesype se při prvním problému, bude schopen firmu nadřadit svému soukromí?! (Tohle nelze naučit, člověk se s tímto musí narodit, dá se to pouze rozvíjet). A vítězem se stává.....“největší bezpáteřní svině“. O (mnohem) větším přesahu snímku dostatečně svědčí fakt, že se tvůrci nespokojili "pouze" s polohou boj o pracov. pozici (viz včlenění sekvencí v podobě probíhající demonstrace MMF). Sice pouze "lehkým" nástinem" tam za okny zuří demonstrace, ale koneckonců i důležité otázky pohovoru se citelně otírají o toto téma. O samotném konci netřeba jakéhokoliv komentáře. Mám rád tyhle komorní „klaustrofobické“ psychologické snímky (ve stylu 12 Angry men, popř. 12) odehrávající se v uzavřených stísněných prostorách, kladoucí důraz na samotné dialogy a verbální souboje „face to face“. K úplné (mé) spokojenosti scházelo ještě VíCE (při)tlačit na pilu, ale i tak panuje s výslednou podobou převážně spokojenost. Pouze zcela nesouhlasím s interpretací přesněji řečeno nastolenou (volně ve vzduchu poletující myšlenkou): výhra, ale za jakou cenu? Na těchto důležitých postech v drtivých počtech případů sedí lidé nazýváni valnou většinou odpornými kreaturami s pokřivenou morálkou. Dotyční se ovšem tak necítí, popř. s touto skutečností nemají nejmenší problém. (O jejich zdraví "starost" mít opravdu nemusíte...spánek mají naprosto klidný). Neříkám, že je to dobře či špatně, to ponechám na každém z vás.... Pouze s dovětkem, že i takoví lidé jsou potřeba. Být svět tvořen pouze „dobráky“, mám silný pocit, že bychom se „samou láskou a pochopením“ navzájem postříleli a koneckonců i ta matička příroda si s nastolením "rovnováhy" (vy)pomáhá v podobě predátorů. Na druhou stranu, (si v konfrontaci s nimi), člověk občas připadá jako věc. To ze mě mluví osobní zkušenost(i)...... a za sebe JEDNOZNAČNĚ říkám, žít v takovém světě, (který bude složen z valné většiny z takovýchto lidí), bych JÁ žít nechtěl. Stačí, že nám vládnou... 90% s dovětkem, že tu 5-tou * si ponechávám v zásobě pro druhou projekci. p.s. zajímavý (výstižný) komentář uživ. gudaulin (14.09.2011)

Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. (14.09.2011)

,,KANDIDÁTI DOSTÁVAJÍ SÉRII TEORETICKÝCH ÚKOLŮ, NEBO PROBLÉMŮ, KTERÉ MOHOU SOUVISET S JEJICH BUDOUCÍ PRACÍ, A MUSÍ DISKUTOVAT O NEJLEPŠÍM MOŽNÉM ŘEŠENÍ“..... /// Personální ,,Big Brothers“ plný bezprostředních reakcí, instinktu (klidně toho zabijáckýho) i důvtipu. Pohovor, po jehož absolvování by člověk mohl bejt zralej leda tak pro Chocholouška. CELKEM SI TO TADY SPOLU UŽÍVÁME, NE? Jo celkem jo. Filmová divadelnost se vším všudy. Tedy hlavně herci a příběh vytvoří solidní personální depku s tím krásným vykřičníkem ... CHCEŠ SE MÍT JAKO PRASE V ŽITĚ? BUĎ SVINĚ! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Divadelní hru od Jordi Galcerana ,,El método Grönholm“ jsem neviděl. 2.) Kostka byla krvavá, Bůh masakru moc komorní. 3.) Jsem personalista! (Kdo je víc?) 4.) Thx za titule ,,petrkolin“ a ,,swamp“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.03.2012)

Teda. Očekávání nenaplněna. Ze začátku jsem byl nadšen. Tenhle film vypadal z popisku jako jasná trefa do černého. A hned první scény mi potvrdily, že Metoda je film jako dělaný pro mě. Ovšem to tempo tak strašně upadalo. Asi bych byl raději, kdyby všichni řešili praštěné hlavolamy, protože takhle mi s každou postavou, která opustila místnost opouštěla i zvědavost. Všechny palce nahoru za nápad. (28.08.2010)