Svět podle Garpa

Životní "oblouk" T.S. Garpa se bizarním početím poeticky vybarvuje odstíny lidské komedie plné mladické fantazie a spisovatelské imaginace, šťastná dospělost se zbožňovanou rodinou však nakousne přemnoho závažných (vedlejších) motivů a zamíří k tragickým koncům. Zkratkovitý všeobjímající záběr (láska, sex, "chlípnost", odžité zkušenosti i katastrofy, feminismus, tolerance, smrt, trocha umírněného bláznovství ad.) představuje dvousečnou zbraň, jelikož se máločemu dostane potřebné hloubky či vyznění. (19.09.2018)

Ukamenujte mě, ale knížku jsem nikdy nedočetla. Skončila jsem kdesi v první třetině, když jsem zjistila, že ani přeskakování všech Garpových povídek - které mi od počátku lezly významně na nervy - mě nedonutí prokousat se příběhem až do konce. Film jsem si pustila s jediným záměrem: konečně se dozvědět, jak tato Irvingova kniha nakonec skončí. Teď to vím a spokojeně se můžu přesunout zas o dům (film / knihu) dál. Jsem asi zaujatá, ale ani knižní, ani filmová verze se do mé síně slávy nedostane. Kniha prostě jen proto, že mi přišla nudná, film pro to, že mi přišel nezajímavý (asi už to automaticky vyplývá z mého subjektivního náhledu na knihu). Jednu poznámku na závěr si ale neodpustím. Pokud se nějaký fanoušek pana Irvinga bude v budoucnu pokoušet zfilmovat jeho nejslavnější dílo, bylo by možná lepší udělat z toho seriál, aby se nestalo, že celý život Jenny před narozením Garpa bude shrnut v úvodních pěti větách (včetně velmi zvláštní scény s otěhotněním). A taky by možná nebylo od věci obsadit do role matky a syna herce, které dělí víc jak pět let. Skutečně by to působilo líp. (21.12.2009)

První polovina filmu humornější (hlavně díky nevymáchané hubě skvělé Glenn Close), druhá vice dramatická (aby ne, když se točí okolo manželství a dětí). Herci hrají o 106, někdy i o 107 (hlavně John Lithgow, který se objeví pokaždé, když začne upadat tempo). Podle blinkání a breku zdejších šašounů, co četli knihu, se nejspíš jedná o knihu zdařilou, takže doufám, že se k ní dostanu. (12.03.2019)

Na začátek musím říct, že původní Irvingovu knihu neznám, takže nevím, jak moc se liší od filmu. Na film jsem se odhodlala podívat, protože je to oblíbený film jedné mojí známé, která jej neustále vychvalovala a neustále všechno přirovnávala: "To bylo i v Garpovi." Takže jsem se na film těšila... První, co mě znechutilo bylo přehnaně feministické zaměření filmu. Matka našeho hrdiny Garpa je konzervativní feministka, podle které jsou muži jen zvířata a ženy vykořisťované chudinky. Sám mužský hrdina je zobrazován jako chlípné prase bez citů a svědomí, kdy podvádí svou manželku a lže jí do očí, zatímco když ona si najde milence, má šílené výčitky. Minuty filmu ubíhaly a ubíhaly a já se nudila a nudila a nepřestával mě udivovat sexuálně tabuistický záměr filmu - sex na louce, orál v autě a do toho zástupy feministek. Můj osobní pocit filmu je hrůza a zděšení, kdy z přirozeného dělají něco zakázané a odporné. (19.05.2011)

Já tu knihu tak miloval..:( Neměl jsem se na ten film dívat... George Roy Hill neměl tolik štěstí ani odvahy jako Hallstrom a jeho nápad - zfilmovat Irvingovo veledílo - dopadl zoufale... jediné co mohu vyzdvihnout byl výkon Glenn Close... Williams se sice snažil, ale nemnoho současných herců by zvládlo zahrát tak komplikovanou postavu jakou je Garp, a tak mu nebudu ani nic vytýkat... (22.08.2006)