Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Tak tohle jsem přímo miloval, podle mě je to o chlup lepší než pevnost Boyard. Na místo ostrovní pevnosti se soutěž odehrává v přírodě, spousta vody, lesních porostů, jeskyně....parádní divočina. Mužští soutěžící plnili úkoly s tím, že si museli navzájem pomáhat aby uspěli. Jak procházeli jednotlivými úkoly, jejich počet klesal a jen ten nejlepší vyhrál. Mezitím jediná soutěžící dívka hledala požadovanou sošku, kterou musela vyhledat v předem stanoveném časovém limitu. Nakonec zbylý muž a ona žena tu sošku museli včas předat chlápkovi, který na ně čekal u vlaku. V případě, že soutěžící zastihli vlak ve stanici a chlápkovi předali správnou sošku vyhráli finanční obnos. ()
Mně se soutěž Po stopách Xapatanu líbila mnohem více jak Pavnost Boyard (i když i tu jsem měl rád). Soutěžilo se pěkně v přírodě při plném fyzickém nasazení. Do toho byly správně zakomponovány sošky (tedy i jakási kultura a historie). Vše pak vrcholilo neméně náročným "během" do schodů a pánem u vlaku (někdy i ujíždějícím ve vlaku, kdy soutěžícím scházelo několik vteřin). Pamatuji se, že jsme se s partou přátel snažili tuto soutěž napodobit (už je to asi 15 let zpátky), a byla to fakt psina. Musím dát 5 hvězdiček (89%) a zoufat si, že už podobné hry na našich televizních stanicích nemáme možnost vidět. ()
Soutěž zdaleka nedosáhla kvality a zajímavosti "Pevnosti Boyard", okoukala se a začala nudit strašně rychle - i přes nádhernou okolní přírodu. Snad kdyby tvůrci dokázali trasu a úkoly obměňovat, mělo by to větší naději na úspěch. Přesto jde stále o hru, která hravě převálcuje různé současné soutěžní super-mega-sračky (polovina je určená jen pro puberťáky a druhá, nenápadnější polovina zas pro důchodce). 70% ()
K hodnocení tohoto seriálu musím zapátrat hodně v paměti. Vždycky jsem nadával, jak moc jsou amazonky nespravedlivé, že ty chudáky napadají takhle v přesile, takže jsem soutěžícím fandil o to víc. Jasná inspirace Pevností Boyard mi vůbec nevadila, byl jsem malý. Ale ani dnes by mi to určitě nevadilo, protože úkoly byly dost zábavné, někdy o hrubé síly a jindy o přemýšlení, ale díky neustálému odpočtu času a následnému sprintu na konci, kdy čas od času zjistili, že mají smůlu, jsem se vždy těšil na další díly. Znělka mi zní v uších stále a jdu hledat aspoň ty staré díly. Moc moc mi chybí a žádné dnešní reality show tuhle ztrátu nezacloní. ()
Moje druhá volba po Pevnosti Boyard. Zajímavé prostředí a úkoly, které se bohužel dost často opakovaly a nebyla zachována varianta z pevnosti o obrovském množství úkolů. Přesto jsem se skvěle bavil a hlavně závěr byl vždycky zajímavý nejen kvůli nonstop běhu, ale i samotným záběrům z kamery na hlavě soutěžících. ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama