Rooster Cogburn

John Wayne a Katharine Hepburn je samo o sobě natolik skvělá kombinace, že jí nejde odolat. Navíc oba dva velikáni světového filmu dokazují, že jejich herecké dovednosti nebyly věkem ani trochu otupeny, a to jak ty humorné, tak i ty akční, tedy hlavně v případě Duka. Katharine byla o 14 dní starší a oběma jim bylo v době natáčení již 68 let, ale ani na jednom to není znát. (29.11.2014)

John Wayne se v předposledním filmu vrátil ke své Oscarové roli Roostera Cogburna v mnohem přímočařejším a jednodušším dobrodružství. V podstatě se celý film honí za bandou nijak zajímavých padouchů v krásné divočině s logikou na dovolené. To co padouši a později on předvádí s nákladem plným nitroglycerinu, nad tím zůstává rozum stát, zejména to sjíždění peřejí. Na druhou stranu si přizval na tohle dobrodružství stejně starou Katherine Hepburnovou, hrající pobožnou ženskou od rány a tohle neobvyklé spojení vyústilo v nádhernou konverzační špičkovanou... v životě bych neřekl, že to bude takhle fungovat. Jen kdyby to tak okatě nevykrádalo Africkou královnu a Dva mezky pro slečnu Sáru. Zkrátka rozporuplný film, u kterého jsem se celkem bavil, ale na víc než na 3* to není. (03.05.2023)

V mládí jsem byla velký milovník koní a westernů. Teď po letech jsem se k tomuto žánru díky vnučce a televizi s potěšením vrátila. Tento klasický méně známý snímek vyniká vtipnými hláškami, krásnou krajinou v níž se natáčelo a především skvělými hereckými výkony dvojice filmových veteránů. Jen se mi jevila trochu odbytá opatrnost při přepravě nitroglycerínu, který při otřesech mohl snadno explodovat, jak mi připomněla utkvělá vzpomínka na francouzský film Mzda strachu. Velká spokojenost. (26.03.2018)

No a nebyla bych to já, kdybych se po Maršálovi, nepodívala na volné pokračování. Západ se sice mění, ale Rooster ne. Je pořád sešlej, pupkatej, přestárlej, impulzivní kořalečník. "Nenapil jsem se od rána." Ano, i stejně výbornej hláškař s výbornými nápady jak přelstít zločince. "Na to bych vsadil svého opilého kocoura." A i když ho chtějí poslat kvůli jeho přílišnému počtu zastřelených zločinců, které nedoručil soudu, do důchodu, nakonec ho stejně pověří úkolem, který by nikdo jiný nezvládl. Pochytat další skupinu banditů. A to by nebyl Cogburn, aby se mu zase nepověsil někdo na krk. Tentokrát to není drzá holka, ale bibli citující stará panna a mladý Vlk (ne zvíře, ale indián). Ale nejsou mu na obtíž, dokonce mu pomáhají...mají totiž taky kuráž. Vlk v Kohoutovi vidí svůj vzor a chtěl by se dokonce stát prvním indiánským maršálem. No a se slečnou Goodnightovou, jejíž věk sama označuje jako "řekněme, že už je po půlnoci", to dokonce jiskří o sto šest. Jenže Rooster je starej samorost, kterej se pořád rád předvádí při střelbě na chleba a rozhodně se nemíní nechat předělávat nějakou pánbíčkářkou. "Chcete mi vzít z ruky láhev a strčit do ní mýdlo. A do druhé nejspíš bibli místo pušky." A i když jde v podstatě jen o lehce okopčenýho Maršála a tenhle western by se dal právem považovat za upovídaný (což někomu může vadit), mě se asi právě kvůli tomu líbil. Bavila sem se! :-) (07.01.2014)

Na sklonku kariéry se John Wayne opět vtělil do jedné ze svých nejslavnějších postav – U.S. Marshala Roostera Cogburna – kterého poprvé ztvárnil v Maršálovi, za kteroužto roli obdržel v roce 1970 oscara. O pět let později se tak jednooký opilec znovu objevil na plátně, kde mu náramně zdařile sekundovala samotná Katharine Hepburn, tedy jedna z nejzářivějších hollywoodských celebrit (v roce 1999 ji dokonce Americký filmový institut (AFI) označil za největší ženskou filmovou legendu všech dob! Jen tak pro zajímavost – Wayne je v mužské kategorii 13.). Setkání těchto velikánů dopadlo takřka na výbornou. Samotný příběh sice již nemá takovou sílu jako True Grit, ale znovu těží z úžasně zahraného Cogburna coby starého křupana a ožraly, který má opět co dělat, aby ukočíroval ohnivý temperament své průvodkyně (rozdíl oproti True Grit je v tom, že mladičkou Mattie Ross vystřídala Eula Goodnight coby starší dáma). Western je to takřka klasický a nechybí v něm několik velmi zdařilých pasáží, především závěr na voru je opravdu bravurní. Dle dobrého zvyku většiny Waynových filmů je zastoupen také humor, byť snaha o napodobení úspěšného Maršála je zřetelná a divák má pocit, že všechno už někde jednou viděl. Ale jak se říká, dobrého není nikdy dost. (11.07.2011)