Sekretářka

Šteklivé téma, zaujímavý príbeh, ale naivná adptácia. Film (a miera jeho uvetiteľnosti) stojí a padá na detajloch a tie mal Shainberg evidetne v paži. Ale medzi slepými je aj jednooký kráľom a originlaitu uprieť nemožno. Povinnosť pre fanúšikov hollywoodskeho kačiatka Maggie Gyllenhall, ktorá ANO dokáže byť femme fatale. 60% (24.08.2008)

Myslela jsem, že podobně, jako mě James Spader svou postavou uchvátil ve Sex, lži a video, bude tomu tak i v jeho právní kanceláři. Jenže tou fascinující postavou pro mě v tomto případě není James. Tak, jako jsou výrazné jeho červené zvýrazňovače, kterými rád zakroužkovává překlepy v obchodních dopisech své sekretářky, je to právě ona, kdo je tím výrazným a zářícím "klenotem", který celému snímku vévodí. Ta ženská polovina hereckého dua sourozenců Gyllenhaalových. Maggie Gyllenhaal. Její zvláštní a vysoce osobitá tvář je pro mě v jistém směru mnohem více přitažlivější a zajímavější než celé plejády stereotypně vypadajících Hollywoodských "krasavic." A v této roli mladé, trpící dívky s jistými duševními "odchylkami", Lee Holloway, která při sobě vždy nosí výbavu se "sebezničujícím" nářadíčkem, je jednoduše úžasná. Spousta lidí jistě zná tu nesnesitelnou bolest, kterou uvnitř sebe dusíme a která nás ničí. A spousta lidí jistě ví, že jediná možnost, jak se s ní dokáží alespoň na chvíli vypořádat, přemoci ji, je jiná, fyzická bolest. Ta jediná dokáže někdy utišit a přehlušit tu naši vnitřní bolest, která nás trhá a rozervává. Je to zvrácené a sadistické? Neřekla bych. Je to spíše pro mnohé jako jediný možný lék... (17.10.2011)

Málokdy se stává, aby z postav na plátně bylo cítit, že ví víc, než divák v sále tuší (alespoň "normálně" orientovaný divák). Tady se to hercům opravdu povedlo (Maggie Gyllenhaal je ve své roli mimořádně přesvědčivá), i když možná trochu na úkor právě toho "diváka normaláka". Asi by filmu prospěla i o něco kratší stopáž (hranice 90 minut by podle mne měla být nepřekročitelná). Režisér ale tak těžké téma, snadno zneužitelné pro laciný humor, perfektně vybalancoval někde mezi komedií a dramatem. Ještě musím zmínit jeho cit pro výběr hudby (použil málokdy ve filmech slýchané, ale skvělé a stylové kapely jako jsou například The Faint nebo Cake) A pro Cohenovu píseň "I'm your man" snad nelze ani vybrat příhodnější film... (20.05.2004)

Že je princip HRY obsažen v jakékoliv mezilidské interakci, to se lze dočíst v kterékoliv učebnici psychologie. Platí to samozřejmě i pro oblast erotiky a sexu. Sexuologové mají zase poučku, že za normalitu lze považovat všechno, s čím dobrovolně souhlasí a co se líbí oběma partnerům. Ideální je tedy (teoreticky!) skloubení například sadisty a masochistky (jsou ovšem různé druhy sadistů - viz pasáž po otištění inzerátu ,,masochistka hledá sadistu"...). Z tohoto příkladu vychází i tvůrci hodně nevšední romantické komedie Sekretářka. Hra má svá pravidla. Pokud na ně přistoupí i divák, dostane se mu vynikajícího filmu. Obohacujícího o nové, překvapivé úhly pohledu. Každý jsme jedinečný, každý jsme jiný, máme svoje specifika, úchylky, někdo je submisivní, někdo dominantní...a tenhle film je výborný... 80% (a pokud vyznáváte S/M praktiky, přidejte ještě jednu poslední * k absolutnímu hodnocení... :-) ) (13.07.2008)

ani moc romantická (omlouvám se těm, kteří považují s/m za romantiku), ani moc komedie, nicméně určité kouzlo tahle úchylárna přesto má... samozřejmě je to především Sekretářka, která ve mně zanechala kladné dojmy, jistý půvab a originalitu nelze snímku upřít. ale nic světoborného raději nečekejte... 60% (04.03.2010)