Ctihodné mrtvoly

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% (13.04.2019)

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)

Velmi silný film nabitý určitým všudypřítomným zlem, které všichni cítí, ale nikdo přesně neví, kde vzniká a kdo z vysokých úředníků státu toto zlo přiživuje. Vše začíná sérií vražd soudců, kteří se ve své minulosti dopustili justičních omylů. Vyšetřovatelem je jmenován velmi schopný inspektor Rogas (Lino Ventura), který se začíná postupně odhalovat souvislosti a příčiny těchto vražd. Dostává se až k předsedovi Nejvyššího soudu, který však Rogasovi teorie o spiknutí vysokých vojenských důstojníků a politiků odmítá. Záhy na to je i on zastřelen. Inspektor Rogas zjistí, že je sledován a odposloucháván. Nevěří nikomu, zejména ne policejnímu řediteli, kterého začne tajně odposlouchávat. Rogas je přesvědčen, že jde o spiknutí a už ví, kdo za vším stojí. Než vše stačí zveřejnit, je on a předseda komunistů zastřelen… Film působí velmi surovým a současně naprosto beznadějným dojmem. Lino Ventura podal excelentní výkon. (16.06.2008)

Tyhle filmy jsou stresující v tom, že jenom bravurně zobrazují stav věcí, ale neukazují řešení, cestu z kruhu ven. A pozoruhodná teze Maxe von Sydow, že za všechno může Voltaire, není pro mafiánské praktiky 20. století úplně uspokojující odpověď. Film se sice líně táhne, ale ku škodě věci to není, protože luxusní atmosféru má permanentně. Navíc Lino Ventura je tak dobrej, že si klidně může v reálným čase deset minut vařit kafe a nepřipadá vám to zdlouhavý. A ve druhém plánu lze Ctihodné mrtvoly pojmout i jako cestopis, protože tolik krásných záběrů křivolakých uliček jižní Itálie a opulentních chodeb ministerstev a justičních paláců je v kriminálce nečekaná třešnička na dortu. (13.02.2015)

"Jeden soudce, to je věc policie. Čtyři - to je politika." Byl jsem poučen o tom, že soudce se nemýlí. A je jedno, jak rozhodne, protože vždycky má pravdu. To mě trošku vyděsilo. Jinak mi pátrání inspektora Rogase připadalo příliš pomalé a málo zábavné. Nicméně konec byl skvělý. Jednak se mi líbil samotný čin a dokonalé bylo oficiální stanovisko vyšetřovatelů. Takhle se prostě pravda ohýbá, ohýbala a pravděpodobně ohýbat bude, ale v Itálii to byl v sedmdesátých letech poměrně extrém. Inspektor Rogas to poznal pěkně zblízka a já jsem při tom mohl jen vzpomínat na podobné osudy architekta Vanziho, policisty Graziana, kapitána Bellodiho či legendárního inspektora Cattaniho. (23.11.2018)