Hezké chvilky bez záruky

Pomohu si parafrázovaným přirovnáním z jednoho filmu: Posbírala v prádelně kousky hodně špinavého prádla, naházela je do automatické pračky a spustila. A teď se to tam všelijak převaluje jedno přes druhé, barvy se míhají, hlava se točí, na chvíli se to nezastaví, ale smysl to nemá! --- Před pár dny jsem se zde zabýval filmem Hra o jablko. Mám dojem, že tenkrát Chytilová propagovala právě to, s čím za třicet let chodili lidé do „její“ psychologické poradny. A říká o filmu: „Pátrám po tom, proč nejsme schopni nadhledu, proč jsme tak všichni sebestřední.“ --- Ve filmu defilují postavy, jejichž sobectví dosahuje nadprůměrných hodnot. Proč takoví lidé chodí raději k psychologovi než ke knězi? U psychologa nehrozí moralizování, neuloží pokání. Příchozí není hříšník, protože není jasné, jaké jednání je hříšné. Příchozí je pacient, a ten cítí bolest. Nejde o to ho napravit, protože není jasné, jaké jednání je správné. Psycholog má jen odstranit tu bolest. V ideálním případě dát všem nějakou pilulku, aby se začali chovat tak, jak si pacient přeje. Pak z ordinace odhopká a je sám se sebou spokojen. --- Proto, paní režisérko, proto jsme tak sebestřední, protože žádný střed vně nás samých nemáme. Každý má právo na svůj vlastní názor, na svůj vlastní střed. Někdy se to nazývá mravní relativismus. Vaše hrdinka sestra Šímová (Hra o jablko) byla v bourání „středu“ jedním z průkopníků. Cože, co to teď na stáří povídáte? „Svět možná, asi, zcela určitě spěje do záhuby.“ Ale stále nechápete, kde se to tu vzalo, viďte? (31.08.2010)

Jestli byly předchozí morality Věry Chytilové rozmělněné a částečně kryté za nějakým příběhem, tak tohle jsou syrové flákoty, bez ladu a skladu vršené jedna na druhou. Asi už byla režisérka naštvaná, že si každý spíše všímá něčeho jiného, než poselství jejich filmů a tak předložila - jakoby amaterský natočený - sestřih případů postarší psycholožky, aby všem ukázala, jak jsou naše vztahy odporně zdegenerované. Budiž, ale mě to nezaujalo. (01.08.2007)

Film emocemi a lidskými příběhy úplně prekypuje, bohužel v té samé akci, kdy vběhávají choří lidé do ordinace, nedokážete se ani nadechnout, nemluvě o tom, že ve filmu snad není statického záběru. Z kina tedy chodíte pak zrelaxovaní jako z ordinace milé psycholožky :) Záměr to není špatný, jen mě mrzí, že postavy se ve filmu vynořují a pak zase mizí a pak divák má pocit, že je film nedokončený, příběhy nedořešené a proto oběvující se postavy zbytečné. (07.09.2008)

Chvílemi mě bolela hlava u té roztěkané ruční kamery. Scény s Krausovými byly super, hlavně hláška "Jděte do prdele s vocáskama !!" mě rozesmála. Ale nejvíc se mi líbil Vávra ptající se na konečnou pilulku :)). Vím, že děj je z psychologické poradny a řeší se psychické problémy, ale dívat se na film ve velké depresi, začne leckerý psychicky labilní divák uvažovat o sebevraždě. A na scénáři bylo pracováno s opravdovou psycholožkou. Tři hvězdičky s odřenýma ušima. (27.01.2008)

Na mě toto nepůsobí vůbec vtipně, ve vetšině situací spíš trapně. Nemohu zapřít skvělou hlavní roli. Dialogy jako ze života možná, ale trocha nadsázky jim nesluší. A když si k tomu přičtu nevhodnou kameru, která je roztřesená bez jakéhokoli uměleckého nebo výtvarného záměru, vyjde mi z toho rozpačitý podprůměrný snímek, na který s klidem můžu zapomenout hned, jak tohle dopíšu. 40% = 2/5 (29.08.2010)