Čas přílivu (S10E04)

Když v detektivce scéna začíná tím, že někdo nese tác se snídaní ranní chodbou starosvětského šlechtického sídla, zaklepe na dveře a zvolá: "Paní, můžu vstoupit? Snídaně!", chvilku se neděje nic a pak zase zaklepání, o trošku nervóznější, stejně jako opakované zvolání, "Paní!", není příliš těžké uhodnout, co se bude dít dál a říká se tomu klišé. Příběhy pána s nejvýkonnějším procesorem z šedých buňek v hlavě jsou ostatně takových momentů plné, co měla taky grafomanka Christie pořád psát, že, to chápu. Dílu "Čas přílivu", stejně jako většině dílů podlední třetiny seriálu, zoufale chybí Japp, Hastings a paní Citrónová. Z propadliště propadáků to celé zachraňuje fantastický Suchet a nejzlejší zlejšek ze všech zlých zlejšků. Poirotovo zhnusení nad tím tvorem je na konci svou expresivností nevídané. A to baví. (11.12.2016)

Tyhle poslední díly jsou docela příjemně zamotané, kdy opravdu čekáte na to, jak to vlastně bude vyřešeno, protože na první pohled není nic jasné. Poirot navíc exceluje v tom, jak pak všechno vyřeší a jeho seance na konci jsou pro mě prostě očekávaným prvkem, na který se opravdu těším. Tady opět kraluje zápletka. (18.05.2015)

Mlha se náhle rozplynula, mon ami, a zlo je navždy odhaleno... Poprvé jsem hned napoprvé věděla, kdo tentokrát vraždí. Mám ze sebe radost :-)) Ten Poirot, to je panečku kanón! Já nevím, jestli je mi sympatičtější ta postava, nebo ten charismatický David Suchet. Ok, kecám jak vrata, Suchet je geniální, famózní, božský a přesvědčivý neuvěřitelným způsobem. Kdo ho našel pro tuto sérii, myslím, že udělal to nejlepší na světě. (06.01.2010)

Už u knižní předlohy jsem se nudil k smrti. A snímek zjevně velice přesně kopíruje inkriminovanou předlohu. Vyjma Davida Huntera to stálo za starou belu. Hercule opět řešil případ jen proto, aby na závěr obdržel od mladé dědičky decentního hubana a závěr... To je pořád to samé. Chybí tam ty hňupové Hastingsové, chytrolíni Jeppové a babky držgrešle. 67% (13.10.2014)

Na tomto díle je sympatické, že kdo se chová jako hajzl, hajzlem také nakonec je. A nutno přiznat, že televizní adaptace vytvořila oproti knižní předloze vraha přímo ďábelského, s mnohem větší porcí cynismu a také s mnohem větší porcí obětí. Adaptace je zkrátka zábavnější a v každém případě ji budete hodně prožívat, neb vztahové záležitosti jsou v souladu s předlohou vypracovány vskutku románově. Mně osobně je sice Suchetovo pomrkávání na Lynn z duše protivné, ale co nadělám. Ba nezlobím se tentokrát ani nad věcmi, které Agatha napsala jinak. V knize není zmíněn žádný incest, katolická víra tam nefiguruje (natož jako "slabost") a Lynn se v ní neemancipovaně vrací ke svému původnímu snoubenci. Tyto a jiné scenáristické zásahy ale překvapivě neubraly na napětí a přitažlivosti televizní adaptace. Ba, je to možná i o trochu větší jízda. (15.04.2021)