8 žen

Slyšet v kině francouzštinu je při dnešní nadvládě angličtiny vždycky příjemným osvěžením (tady navíc v šansonovitých popěvcích hlavních hrdinek). Po filmové stránce není ale Osm žen nic moc, jenom divadelní hra hozená na plátno včetně přehrávání většiny hereček. Místy mi to připomínalo české konverzačky z 50. let. Přesto je Osm žen v současné nabídce spíš nadprůměr. (11.01.2003)

není to špatný. sice do krimi nebo do komedie to má hódně daleko, ale koukat se na to dá. navíc ty písničky mi tam hodně vadily a přišlo mi, že atmosféra tím hodně ztrácí (i když nejsou špatný). ale jako ukázka takové normální rodinky je to zajímavý obraz. výsledná pointa mi přišla hodně křečovitá a pointa a vůbec děj taky nijak moc propracovaný. prostě průměr a dobrý herečky to nezachrání. (11.01.2006)

Velmi příjemná a kvalitní filmová hra s napínavou kriminální zápletkou, humorným nadhledem, ženským šarmem a smyslností a překvapujícím koncem. A ani ty tance se zpěvy až tolik nevadí tomu krásnému hereckému koncertu. Vánoce jsou svátky klidu a míru, ale také zákeřné vraždy. Při hledání pachatele vyplouvá na povrch nejedno tajemství, nejedna záhadná minulost, nejedna skrytá touha a chtíč. Marcel (Dominique Lamure) je zavražděn, aby pod tíhou skutečností spáchal konečnou sebevraždu. Jeho žena Gaby (dobrá Catherine Deneuve) ho chtěl opustit s jeho finančním partnerem. Její sestra Augustine (skvělá Isabelle Huppert) Marcela uháněla a její panenskost a neustála rozmrzelost skrývala nepřeberné množství toužebného chtění. Jejich matka (Danielle Darrieux). lakomá stará paní, hrající svoji nemohoucnost, se přiznává k dávné vraždě svého manžela, kterého nemilovala a z toho důvodu i nenáviděla. Marcelova sestra Pierrette (elegantní Fanny Ardant) svojí smyslností svádí muže i ženy, aby podléhala prohnanosti nenapravitelných svůdníků. Kuchařka a hospodyně domácnosti Chanel (Firmine Richard) chce především ochraňovat svojí lásku Pierette. Služebná Louise (smyslná Emmanuelle Béart), Marcelova milenka, je odvážnou sexuální labužnicí, která přistupuje na nejednu roli. Starší dcera Suzon (mladicky půvabná Virginie Ledoyen) je se svým nevlastním otcem Marcelem těhotná. Mladší dcera Catherine (Ludivine Sagnier) vidí svého milovaného otce ještě dětsky romantickým zrakem a ostatní ženy jako původkyně jeho neštěstí, její rafinovaná kamufláž se však vymkne její kontrole. Muž jako nenasytný chlípník a zároveň oběť zištnosti jeho chlípných choutek a rodinného života. Zajímavé, zábavné, napínavé, humorné. (14.03.2012)

Wow! Nevím na kolik je 8 žen originální podívanou, ale rozhodně stojí za vidění. Osm žen zavřených v honosném sídle, sníh nedovolí odejít a jediný chlap leží na břichu s kudlou v zádech. Fracoisovi Ozonovi se z tématu podařilo vytřískat absolutní maximum. To co by se půl hodině filmu mělo stát nudou, ve které jedna ženská obviňuje druhou, se každou chvíli ještě graduje do závratných výšin. Ozon mě přinutil až do závěrečných minut přemýšlet nad tím, kdo je vrahem. Celý film jsem si skládal určitou teorii, ale po prá minutách jsem ji musel nějak pozměnit. A navíc mě závěrečné rozuzlení hezky usadilo, vysmálo se mi do ksichtu a jenom jsem si potvrdil, že jsem viděl moc málo filmů na to, aby se nenechal překvapit. V jednoduchosti je krása a konec je nejjednodušší jaký si dokážete představit. Ale i přes to přeze všechno jsem nucen zůstat s hodnocením stupínek pod vrcholem. Důvod proč nejdu výš je ten, že mě neskutečně iritovali hudební čísla. Ano, dá se říct, že se tam i hodily, ale mě to prostě neskutečně štvalo celý film. 8 žen je však rozhodně velmi kvalitní a zábavnou podívanou, ve které vám jednotlivé charaktery dojdou až po druhém shlédnutí. Ale uznávám, že důvod měla opravdu každá... (12.02.2005)

Jsem naštván sám na sebe, že jsem si nedokázal Ozonův film užít tak, jak by si zřejmě zasloužil. Ale popravdě nevím, zda chyba vězí více ve mě, či ve filmu. To závěrečné uklánění mě sice trochu dojalo, ale hlavně ve mě vzbudilo představu, jak by to mohl být krásný zážitek, kdybych 8 žen mohl vidět v divadle, jenomže v Ozonově zpracování filmovými prostředky to na mě s kriminální zápletkou kombinující psychologické drama, komedii a navrch muzikál(!) ne vždy plně fungovalo. Hlavně jsem měl pocit, jakoby se Ozon občas nevěděl rozhodnout, zda chce pojmout příběh vážně nebo více jako komedii, ke které to má často svým pojetím blízko, ale z výkonů většiny hereček (ačkoliv hrají výborně... byť spíše drama) tu většinou moc komedie není cítit. Mile mě překvapila Isabelle Huppert, která tady více méně jako jediná perfektně zvládla i komediální polohu (v rámci své postavy zejména v první polovině) a svou zábavně hysterickou paničkou mi připomínala naší „Janžurku“. Potěšilo přímo symbolické setkání s Danielle Darrieux (proslavenou právě jiným konverzačním dramatem s podobným dějem odhalování viny v jedné místnosti: Marie-Octobre), svým hudebním číslem mě dost okouzlila Béartová, naopak Deneuve na mě působila i přes pořád půvabný vzhled až příliš chladně. Hudební čísla se mi líbila snad všechna, jenomže některá z nich hýřila tak veselou náladou, že mě rozptýlila a pak jsem se nedokázal naplno zpátky dostat do dramatu a to samotné drama pro mě bohužel neoplývalo tak silnou atmosférou. Sledovalo se mi to sice příjemně, rád jsem 8 žen viděl, ale když mi postupně bylo naprosto jedno, jak děj vyústí a na čí straně vzplane vina, asi bylo něco špatně... Jinak poslední dobou mám to "štěstí", že skoro v každém filmu, kde se před kamerou setkává více hereček najednou, děj jakoby nutně musel vyústit do lesbického motivu a tady mi ono lesbické vzplanutí na podlaze po ostré hádce dvou žen přišlo úplně jako fraška. Sice si tento pěkný kousek budu díky neotřelému muzikálovému prvku nejspíš ještě dlouho pamatovat, ale s ohledem na celkový dojem jsem nenašel pevný důvod k 4. hvězdičce. [70%] (11.12.2021)