Darwinovy ceny

Tenhle film je stejně šílený jako Darwinovy ceny samotné. Máte tu bandu idiotů, kteří zcela vědomě vyvádí naprosté blbosti a nakonec to pro ně dopadne vždycky špatně. Ta vata kolem toho, které můžeme říkat příběh, je vcelku snesitelná a film působí daleko lepším dojmem než dnešní americké komedie. Podobně jako u snímku Máš ji si tu cením toho, že tvůrci svým způsobem pracují s reálnými faktory. Život je přeci jenom komedie sám o sobě. Na to jak je tenhle film neznámý mě navíc překvapilo, kolik tu poznávám tváří a camea Bořičů mýtů rozhodně potěšila. Po dlouhé době tu máme dílko, u kterého si říkám, že by si zasloužilo vyšší hodnocení a dávám mu s čistým svědomím 80% (14.08.2020)

Není to zas tak špatné. Nekteré nehody jsou opravdu hrozné, ale každá z nich má v sobě špetku vtipu nad kterou se zasmějeme. Joseph Finnes byl výborný detektiv s dobrým smyslem pro předvídavost situace, která se zúčastněným stala. Trošku mi vadilo to jeho stálé omdlévání, a také ten kameraman..... Samozřejmě vše šlo dotáhnout více, ale kritizovat umí každý z nás (( ::. Scénu s automatem musím pustit svému kamarádovi, který na tom byl docela podobně, až na to, že to přežil "jen" se šroubama v noze, takže vše je reálné a kvůli tomu dávám za čtyři + za originalitu snímku. Jinak 70%. (29.01.2009)

Jedna z dosti povedených teenagerských komedií, která sice měla několik Achillových pat (naprostá předvídatelnost, méně humoru, než by bylo záhodno, nevyužití slibného potenciálu...), ale přesto obstála se ctí a dá se říci, že patří k tomu lepšímu, co tenhle (mnou poněkud přehlížený) žánr zatím vyprodukoval... Neurazí ani romantická dějová linie a když navíc přičtu hereckou anabázi samotného Lawrence Ferlinghettiho (jedna z klíčových scén zápletky se odehrává v jeho slavném sanfranciském knihkupectví...) a nejen hudební účinkování Metallicy, tenhle film náhle aspiruje téměř na čtyři hvězdičky... Ale přeci jenom...ten nevyužitý potenciál... Sekvence s raketovým pohonem byla skutečně velmi vtipná a povedená...:-) (12.06.2009)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Darwinovy ceny spočívající v obohacení genofondu lidstva vlastní naprosto dementní smrtí jsou velmi zajímavým fenoménem, skutečně bizarním v pravém smyslu toho slova. Podobně bizarní jako předmět filmu vyzníval i film sám. Ústřední postava, Joseph Fiennes bývalý policista, posléze vyšetřovatel pojišťovny, omdlévající při pohledu na krev a chrlící během filmu neúnavně a mnohdy až úmorně nejrůznější statistiky tvořil dvojici s neslanou nemastnou vyšetřovatelkou pojišťovny Winonou Rider, která působila dojmem, že si svoji roli příliš neužívá. Tuto dvojici doplňoval všudypřítomný kameraman, z jehož očí jsme film převážně sledovali. Film se nám snaží prostřednictvím vyšetřování pojistných událostí přiblížit osudy a osobnosti adeptů i laureátů Darwinových cen. Z úst Fiennese v jednom dialogu zazní, že když nic jiného měli ti lidé alespoň fantazii. Tedy v porovnání s ostatními obyčejnými (normálními) lidmi. O motivaci nositelů Darwinových cen by bylo možné vytvořit zcela určitě mnoho set stránkovou existenciální, filosoficko-psychologickou esej a obávám se, že motivace fantazií by byla na jenom z posledních míst, alespoň pro mne. Ta fantazie totiž mnohdy hraničí s prostou i naprostou blbostí. Film je svým žánrem paskvil, koškopes. Jednak se v jedné linii snaží věnovat Darwinům, to je asi ta nejzábavnější, aby v další linii rozehrál šestákovou detektivku i introspekci hlavního hrdiny a jeho pokusy o obyčejný život, sex či vztah. Záveřečný happyend kdy hrdna dopadne vraha, vyspí se s kolegyní, získá práci v pojišťovně už moc Darwinovský není. (15.06.2009)