300: Bitva u Thermopyl

Doufám, že Lakedaimonští označili studnu, do níž vhodili poselstvo, za hygienicky závadnou. Na to jsem myslel během filmu, což zhruba vypovídá o tom, jakou měrou jsem byl vtažen do příběhu. Nemohu si pomoci, stylizace a zjevná ateliérovost v mých očích filmu ubírají to hlavní, a to divácký zážitek. Někteří tu píší o živočišnosti, já se nemohl zbavit pocitu umělosti. Akce je ve filmu celkem požehnaně, žádná však není taková, aby se hlouběji vryla do paměti. Z trojice krev, pot a slzy je v nich přítomna jen krev - a přitom je to celé takové bezkrevné. Kupodivu si film dějově ubírá i tam, kde by mohl vypjatost rozdávat nejvíce, a to u samotného konce 300 statečných. Ve skutečnosti jejich boj končil těsným bojem na tělo, když se přelámala kopí, byly meče, když se zlámaly meče, bojovalo se rukama a zuby. I když jde o komixovou adaptaci, není to argument pro benevolentnost v některých věcech. Kupř. eforové nebyli kněží, ale sbor kontrolující moc králů, se Sparťany zůstali na bojišti Thespijci, spartský posel po vyřízení zprávy o bitvě spáchal sebevraždu atd. K ideovému vyznění. Za prvé spartská společnost se bez nadsázky dá přirovnat k fašismu. Počínalo se vyřazováním nevhodných již v kojeneckém věku. Každý plnoprávný Sparťan (Sparťané sami si říkali Lakedaimónští) dostal od státu přidělenou půdu a skupinu heilótů (otroků), která ji obdělávala a živila ho. Výcvik chlapce počínal v šesti letech tím, že si musel krádežemi opatřovat jídlo (když byl chycen, byl tvrdě potrestán, když ne, byla to známka jeho schopností). Armádní cvičení spočívalo v pravidelných pogromech na heilóty, kteří žili mimo Spartu ve vesnicích, které byly pravidelně napadány a vypalovány. Ve filmu Leonidas sice opakuje fráze o obraně svobody a o novém věku, skutečnost však byla taková, že příliv bohatství z kořisti do Sparty (která do té doby vůbec neužívala peníze) původní rovnou společnost plnoprávných Sparťanů rozdělil na bohaté a mocné (např. Leonidův spolukrál Pausániás, vítěz od Platají), kteří začali skupovat původně státní půdu, a ožebračené. To byl konec spartské moci, protože bohatí ztratili vůli a chudí motivaci bojovat. Prostřihy do Sparty sice trochu komplikují jinak velmi řídký děj, na druhou stranu přinášejí to, čeho jsem se bál nejméně, a sice politickou korektnost. Tvůrci se evidentně zalekli příběhu bez jediné významné ženy, to se muselo napravit. Vojáci sami jsou naolejovaní cucáci z módních katalogů v kožených spodkách, kteří by se hodili spíš na pánský striptýz. I když jsem původně dal milosrdné tři hvězdy, postupem času jsem došel k tomu, že vlastně nevím za co. (24.03.2007)

Bitva u Thermopyl se nedrží přesných historických pravidel, zobrazuje historii tak jak ji nakreslil a zpodobil Frank Miller, temně, hrdině bez špetky milosti, tak jak se k tomuto filmu sluší a patří. Jsem sice Slávista, ale Sparťanům jsem zde fandil i přesto, že jsem věděl jak to s nimi nakonec dopadne (holt i výjimky se najdou). Bitvy jsou opravdu velkolepé a chvílemi neni na filmu znát, že je celý točený na modrém plátně, a že ve skutečnosti herci hrají neskutečné divadlo. Je až podivuhodné jak za málo peněz vytvořili tvůrci takovýto epos. Dejme tomu, že zbytečný materiál z Tróje a Alexandra Velikého přišel vhod a nabrat ne příliš známé herce byla strategie, která se tvůrcům prostě vydařila. Gerard Butler jako král Leonidas byl skutečně velkolepý a hrdý muž na to, že věděl co ho čeká, naopak Rodrigo Santoro jako král Xerxes zbuzoval strach a nenávist a když se to tak vezme, tito herci ač nejsou příliš známí dokázali ze svého umu vyrvat patřičný kus a vložit ho do tohoto filmu, jako kdyby oni sami bojovali o kus země, patřící každému z nich. Další obrovské plus je v hudebním doprovodu, tak emotivní zážitek jsem u filmu dlouho neměl, výrazné, hrdinné a přesto smutné. Válečně potemnělá paleta zní v uších a díky tomu samotný film vyniká na svojí velkoleposti. Jediné co bych mohl vytknout byli zdlouhavé a nudné pasáže z města Sparta, kde se nic moc nedělo a já čekal na to, až děj znovu poskočí a kamera se opět objeví na bitevním poli. Zack Snyder dokázal legendu převést na plátno jak z historického hlediska tak i díky komiksu, který jak on řiká stál nad onom zrodě tohoto filmu a právě podle komiksu převážně je tento film natočen. Ale to je jen vedlejší informace na rozdíl tomu, že splnil svůj hlavní úkol, který tehdá vyřkl samotný král Leonidis: "Nezapomeňte na nás" a tak učinil...a již teď trhá rekordy po celém světě a zarývá se do pamětí všech diváků. (31.03.2007)

Mé dojmy vystihuje komentář Flankera.27... Slušná vizuální stránka, zbytek sterilní nebo myšlenkově problematický. Do Millerova komiksu jsem svého času investoval neuvěřitelných 1000 Kč ovlivněný tvrzením, že jde o jedno z nejzásadnějších děl komiksové tvorby. Jednalo se bez debat o nejhorší investici, jakou jsem kdy v knižní oblasti udělal. Ideově mi to přišlo jako průvodce mladého fašisty světem životních hodnot, o historické věrohodnosti nemluvě, za zmínku stálo jen výtvarné pojetí...Celkový dojem: 40 %. (25.09.2010)

Když srazíte Xerxova posla do nejhlubší řecké studny, nemůžete čekat dny plné radosti a pohody. Jak zabránit vyplenění řeckých měst a zotročení všech přeživších žen a dětí?? Promluvit ke třem stům svých nejvěrnějších bojovníků, obsadit s nimi strategické místo a začít tu nejhrdinštější bitvu, která kdy spatřila světlo světa. Válečné výjevy jsou vskutku nádherné, jednotlivé obrazy jedinečné, hudba špičkově elektronická a Gerard Butler k smrti nabuzený, vyžívajíce se zvláště v proslovech (a mnohé jsou nečekaně vtipné). Opravdu doporučuji všem zajít si na tuto vizuální bombu roku do některého promítacího sálu a nechat se unést na vlně euforie. Monstrózní projekt byl natočen za relativně nízký rozpočet, vydělává obrovské sumy po celém světě a otvírá nové možnosti zpracování filmu. Stále mi v uších zní smích spartských hrdinů, kteří skryti za svými štíty odolávají perským šípům, jenž na ně prší... 90% 65 miliónů dolarů(rozpočet)/456 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.03.2007)

Už mě pomalu začínaly nudit filmy libující si ve vizuálních orgiích a myslící si, že tím, že nepoužijí nic než počítačové exteriéry, dvě až tři barvy, spoustu zpomalených nebo zrychlených záběrů a hodně krve už nepotřebují nic dalšího a lidi budou jásat. Bitva u Thermopyl dovedla tohle schéma do extrému a mě málem unudila k smrti. Na tuhle hru odmítám přistoupit. Dvě hodiny červeno-žluté (resp.v noci červeno-modré) slátaniny, která se ani nesnaží naznačit nějaký příběh, která vykrádá na co si jen z historických filmů vzpomenete (Gladiátora ale nejvíc - scéna v ječmenu bije do očí, včetně hudby), přetéká naturalistickými boji a litry krve, ale přitom nechává diváka chladným ke komukoliv, kdo zemře. Herci nedějlají nic, že velmi expresivně vydávají rozkazy a řvou rádobyhrdinské věty a ani hudba za moc nestojí - mně neznámý Tyler Bates se ani nepokouší být originální, to, co stvořil, nejsou citace, ale do uší bijící opisování. Už dlouho jsem nelitovala nějakých dvou hodin tak, jako po dokoukání "300". (26.08.2007)