300: Bitva u Thermopyl

Jednu hvězdičku za počítačovou grafiku. Jinak nuda, nuda, a ještě jednou nuda! Pohádka pro malé děti, potom ovšem nechápu, proč je tahle slátanina nevhodná do 18 let???? Nemám rád historické filmy, ale např. na film "Alexadr" se dalo dívat. Jsem rád, že jsem na to nešel do kina a že jsem v klidu mohl DVD vypnout a mohl tak pustit něco jiného. (01.04.2007)

Komiksová předloha mramorizující válečnickou kulturu a heroičnost sparťanských bojovníků vizuálně uchvátí strohou impresivní kresbou a žlutým tónováním, z něhož ostře vystupuje sytě rudá barva krve. Film zachoval barevné odstíny i jednotlivé scény přesně podle políček komiksu a dodal pohyb. Jenže ten tu není pouhým účelovým prostředkem, nýbrž objektem glorifikace. Plynulé přechody filmu z normální do zpomalené rychlosti doslova adorují grácii lidského těla v pohybu a tělo jako precizní funkční stroj nabývá roli fetiše. (15.09.2008)

Spartans, tonight, we dine in hell! Fašistická, manýristická, didaktická, dlouhá... taková je filmová 300: Bitva u Thermopyl, která překvapí (nemile) vzhledem k servírovanému vizuálnímu obžerství několika vyloženě dementně rámovanými sekvencemi a tím, že krom nápaditých závěrečných titulek vlastně není o co dohromady stát. Několik stylistických fines, kdy kamera zběsile poletuje v bitevní vřavě a zpomaluje se, zrychluje a stylizovaná krev cáká na všechny strany, je na úkor gradace a vedlejší linie s manželkou, která v původním komiksu nebyla, zase narušuje tempo a okatě dává najevo, že tady Snyder neměl obrázky, podle nichž by se řidil, a tak má problémy i s tak základními věcmi jako rozmístění herců v mizanscéně. Figura nespolehlivého vypravěče dovoluje popustit uzdu fantazii, ale pokud má být vytvořena spojitost mezi Butlerem a Wenhamem v závěru, nefunguje díky Butlerovu přehrávání a Wenhamovu (záměrnému) podehrávání. K tomu je nutné připočíst rušivý patos, zbytečnou popisnost právě zobrazovaného, která je ale ještě v míře, neschopnost konstruovat koherentní fikční svět a po sin City tady máme další důkaz toho, že takhle by se komiksy na plátno převádět neměly, protože přeložením z jednoho média do druhého nevznikde nikdy nic soběstačného. (29.03.2007)

Už několikrát jsem ve svých hodnoceních použil spojení "forma pohltila obsah". Nebylo to vždy v tomtéž smyslu a někdy to značilo plus, jindy mínus. Tohle bude bohužel ten druhý případ. Jistě, nemělo jít o nadupanou starověkoválečnou rekonstrukci, ale o převedení Millerova comicsu, a i to je provedeno trochu jinak než u Sin City. Jenže - za prvé - já mám ten dějepis opravdu rád;) A za druhé - nejen antický hrdina má v sobě nést něco víc a dát to divákovi pořádně sežrat. A to se bohužel Gerardu Butlerovi nezadařilo. Nejen že Crowovi to v Gladiátorovi baštíte podstatně víc, ale i přímo mezi Sparťany jsou dva daleko působivější vznešení bijci - Vincent Regan, který o svých možnostech dal tušit v podobné (ale daleko menší) roli na písku před hradbami Tróje, a vedle něj David Wenham (alias Faramir). Nechci nějak dehonestovat výkon pana Fantoma Butlera, ale postávání ve svitu Měsíce jen v rouše Adamově, taktické náčrty a ironické rozmluvy s přihřátým kolosem Xerxem mu jdou podstatně lépe než hřímavé dějinotvorné monology. Taky se nějak nemůžu smířit s předestřeným zpodobněním antického ideálu ženské krásy, a to uznávám, že Lena Headey je jinak vážně kus. Na můj vkus poněkud útlý kus, takže spíš kousek než kus, ale to je fuk, prostě takovéto role by měly dostávat herečky podobných kvalit jako Monica Bellucci. Otázka je, do jaké míry je onen slabší herecký projev královské dvojice způsoben osobními predispozicemi a nakolik jde o režisérovu práci. K té mám výhrady nejvýhradnější - i kdyby Frank Miller měl jakýsi záměr onu přehlídku fyzických degenerací použít ke zpodobnění boje ušlechtilé kalokagátheiy proti zkaženosti okolního světa, může snad někdo na režijní stoličce zapojit mozek a zabránit tomu, aby se někteří (možná otrlejší, možná podívanou méně pohlcení) diváci začali při pohledu na magora se sekyrami místo rukou uchechtávat a při výstupu kozlíka nikoliv Šikuly, ale Bafometa, propukali v smích. Přejdeme na pozitivnější vlnu - z práce skladatele Tylera Batese je znát, že už má něco za sebou a že se Zackem Snyderem nepracuje poprvé. Hudební stránka zaslouží potlesk a poté, co provedu poslech, možná i něco víc. Obzvlášť závěrečné titulky, kde naplno vyrazí na zteč Millerovo umění, jsou skvělé, pročež NEODCHÁZET, sedět a vychutnávat. A klad pro mě osobně největší vahou disponující - takovou atmosféru poctivé brutální řežby dvou sevřených šiků pěchoty jako při prvním útoku, jsem ještě nikdy nezažil. Klaustrofobie, třesk štítů, hlavně neustoupit, jediné slabé místo a vše je ztraceno, naprostá bomba, vážení! No a ty přechody do protiútoku, rozptýlení šiku a choreografie jednotlivců proti přesile, to má taky své kouzlo. Sice naivní, ale kouzlo:) A ne slabé... Závěrem asi tolik - Třístovka měla na víc, vizuální obžerství mě nepohltilo tak jak jsem čekal a v televizi nebo tak to bude asi ještě slabší. Přesto a právě proto - jděte do kina. Ten film si míň než 70% nezaslouží, a ta nižší hodnocení mu bohužel reálně hrozí, if served without proper caution... (26.03.2007)

THIS IS BULLSHIT!!! Je těžké kritizovat něco dutého jako halloweenská dýně. Je těžké nenechat se omámit nablýskaným povrchem, dokázat si, že hlasité výkřiky, spršky krve a čtyři zpomalené záběry během dvou minut neznamenají kvalitní film a nehodnotit tudíž čtyřmi či snad dokonce pěti hvězdičkami. Nepopírám – měl jsem to nutkání a narůstalo přímo úměrně s počtem usekaných končetin. Tím, že nakonec hodnotím třemi hvězdičkami, v žádném případě nechci dávám na odiv své rádoby intelektuálské pohoršení nad primitivní zábavou. Třístovka totiž mohla být ve své jednoduchosti podstatně zábavnější. Především, nekorektní zápletka spočívající ve střetu heterosexuálních nadlidí s dokonale vypracovanou muskulaturou a slabošských gayů ze všech koutů Asie, není hodna téměř dvou hodin. Snyder proto z thermopylské soutěsky neustále odbíhá do Sparty, kde nás nechává sledovat sítě nudně spřádající Leonidovu manželku. Jakkoliv sebejistý na vizuálním poli, příběh poutavě vyprávět nedokáže. Podobně Snyder selhává v práci s nadsázkou. Sveřepý výraz Gerarda Butlera, největšího mača, rasisty a sexisty filmového plátna (ne nadarmo mi Word jeho příjmení opravuje na Hitler), unikátního to vzorku politiky vojenského státu (ne nepodobné politice jiného současného státu), nelze brát zcela vážně. Věřím, že ani Miller při psaní komiksu nezachovával věčně vážnou tvář a s ironií, případně nějakými náznaky politické satiry, pracoval obratněji. Budeme-li se bavit čistě o formě, Bitva u Thermopyl splnila svůj účel. Avšak účel natolik zbytečný a sobě samotnému sloužící, že žízeň po historickém velkofilmu budu raději hasit Gladiátorem, z něhož Snyder bezostyšně vykrádá milostný motiv i obilné lány, typický to znak starověkého Řecka a Říma očima hollywoodských filmařů. 65% Zajímavé komentáře: Lima, Gemini, Renton, Faidra, Jordan, flanker.27, vincent, hudryhudry, agathon, curunir, Martinius (05.08.2008)