Babel

Nejučesanější Inarrituův film, ze kterého trčí ambice na hony dopředu. Budu opakovat již řečené, ale i přes mírnou povrchnost některých zápletek (ta mexická je zhola zbytečná) to zas dohromady funguje, protože duo Inarritu/Arriaga to má podchycené ze všech stran a nedovolí, aby mu divák sjel z pánve, když ho smaží v jeho vlastní šťávě a emocích. Nasadíme dojemnou brnkačku, necháme plout záběry zleva doprava a vženeme tak slzy do tváře Američanům, Evropanům i Asiatům. Mise splněna, Alejandro. Cestou na vrchol ale topíš svůj vlastní um v mozaice, která je vyrobená poněkud sériově. Příště chceme stoprocentně ruční práci. (02.08.2007)

Iñárritu je filmový virtuos, který ani svým třetím snímkem nepodlezl laťku, nastavenou předešlými výtvory slušně vysoko. Opět nám nabízí propletenec dějů, spojených k sobě někde tenkou nití, někde tlustým lanem, dějů mistrně napsaných i sehraných. A opět je servíruje v podobě spíše syrové a tím i s větším dopadem na diváka. Asi bych měl přehodnotit žebříček svých oblíbených režisérů... (05.02.2013)

.González Iñárritu filmuje velice chytře, nutí přemýšlet nad tím, co bude dál? V emocionálně hraném ději příběhů o tom, že život je nekonečným pásmem závislosti na shodě náhod. Osudový propletenec zpočátku zdánlivě nesouvisejících postav ukazuje, že tyhle události spolu hodně souvisí. Také se hodně podepsal na filmu scénárista Guillerma Arriaga. Závěr filmu naprosto působí kontrastně a sugestivně. (12.10.2007)

Scénář: Guillermo Arriaga .. Bezmoc tj. společný jmenovatel mozaiky zvané Babel. Zoufalost se mísí se smutným nepochopením ve světě, který rozdělují jazyky až v poslední řadě. Ińárritu a jeho dvorní scénárista Arriaga vytvořili opět silný komorní příběh, jehož podstata leží potřetí (a naposledy) v sestavení různých částí k sobě. Vedle toho vyniká osvědčená režie a hudební doprovod - Gustavo Santaolalla brnká jako o život a právě v těchto úsecích ožívají nejsilnější pasáže snímku. Nejzajímavější příběh pro mne byla bezesporu Japonská příměs, pro zbytek příběhu, který je protkán spíše současnými globálními problémy prakticky nepodstatná, avšak pevně stojící sama o sobě, s velkou dávkou naléhavosti a intimní deprese. Zvláště metropolitní trip na extasy a následná funky house party z pohledu hluchoněmé dívky byl opravdu jedinečný zážitek !! Nebýt slabší a táhlejší první hodiny, šel bych na maximum. 90%. (25.01.2007)

Babel. Postmoderně zajímavý filmový artefakt, který se dá jen těžko popisovat. Tedy v bodech: 1. Ryzí dokumentárnost podpořená kamerou snímanou z ruky (hlavně v části z Maroka) 2. Geniální střih - a to v průběhu celého filmu...stupňováni gradace, skvělá dynamika (střídání pasáží zvuku a ticha v Japonsku, marocké přestřelky...) x ale i samotné namixování všech 3 příběhů, třech dějových složek... 3. Sémanticky nosná symbolika - symbol střelné zbraně - to ona je vlastně hlavní postavou, celým hybatelem všech třech příběhů, hlavním propojovacím článkem x navíc ale např. na svatební veselici v Mexiku znamená přítomnost pistole v ruce a za pasem Bernalovy postavy nejenom pro americké děti symbol ohrožení, ale i předzvěst čehosi špatného v dějové linii, předzvěst tragédie. Ztotožnění se s premisami Michaela Moora (Bowling For Colombine) 4. Bravurní scénář - i přes chronologickou a dějovou roztříštěnost složitá defragmentace mozaiky funguje a divákovi se postupně skládá dohromady 5. Zlo nemá žádnou konkrétní tvář (jako v mnoha jiných filmech), neštěstí přicházejí jen jakoby náhodou - vyplývají z dětské hry, zprvu nevinného výletu do Mexika, z tíživé a temné minulosti v japonské rodině, z existence střelných zbraní... 6. Hodnotový propletenec - stejně jako v reálném životě se záporné a kladné hodnocení lidských činů prolíná - marocké děti zabijí americkou turistku, ale akt ,,vraždy" byl jen HRA, pouhá zkouška dostřelu nové hračky; absurdně a paradoxně manželský vztah mladé Američanky se teprve v mezní situaci boje o život naplňuje a oba manželé nalézají svůj dávno ztracený smysl spolubytí; v západních i japonských velkoměstech panuje STEJNÁ nuda a citová vyprahlost jako v městečku v marocké poušti atd. 7. Poselství filmu? Nejspíš humanismus. Lehko se nám tu akademicky hodnotí povrchnost a vykonstruovanost Ińárrituova a Arriagova filmového světa, když si tu sedíme v bezpečí a koukáme na jejich filmy s životní úrovní, které nedosahují zbylé 3/5 světa. V mexických reáliích ale budou výchozí premisy determinace životních hodnot možná až nepředstavitelně odlišné... To je jen několik střípků z divácké mozaiky světa, kde se i přes zmatení jazyků dějí a fungují věci na stejném principu. Ze světa Babylonu. Myslím si ale, že skutečným uměleckým vrcholem Ińárrituovým bylo 21 gramů ... (06.05.2007)